Slaný, důležité královské město, vyhořelé roku 1371 a i díky podpoře Karla IV. rychle obnovené.

Město Slaný leží asi 10 km severně od Kladna, 16 km severovýchodně od Nového Strašecí, 24 km jihovýchodně od Loun, 35 km jižně od Litoměřic, 16 km západně od Kralup nad Vltavou a přibližně 29 km severozápadně od historického centra hlavního města Prahy. Ve Slaném v současnosti žije více než 15 000 obyvatel.

Roku 1336 získalo královské město Slaný svůj znak od Karlova otce a českého krále Jana Lucemburského. Roku 1371, již za vlády Karla IV., vypukl ve Slaném ničivý požár, který zničil takřka celé město. Přišly při něm o život skoro 2 000 obyvatel. Pro obnovu města císař Karel IV. rozmnožil jeho příjmy a obdařil město privilegii, například právem mílovým. Svůj znak pak Slánští umístili na radnici na náměstí, zřízenou díky Karlu IV. Ten totiž roku 1378 věnoval městu Slanému dům na náměstí, který získal odúmrtí po měšťanu Lukášovi. Výslovně při tom nařídil, aby z něj byla učiněna radnice, což se také stalo. Před radnicí se nacházelo prostranné náměstí, kde se konaly trhy, na něž přijížděli obchodníci i z okolních měst. Za Karla IV. bylo město Slaný vybráno jako jedno z možných sídel biskupství, z projektu však sešlo. Připomínkou Karlovy doby je i Sloup vinařů a rybářů, ačkoli již nikoli původní. Královské město Slaný vzniklo z rozkazu českého krále Václava II. mezi lety 1300 a 1304. Již dříve však existovala trhová osada Slaný, založená podle bájného podání knížetem Neklanem již v 8. století. Vznikla však pravděpodobně ve století jedenáctém. Ve 12. století vznikl kostel zasvěcený sv. Gothardu, postavený znovu v gotickém slohu po požáru v roce 1371. V době husitských válek se Slaný stává jedním z husitských vyvolených měst. Po krátkém obsazení města Zikmundem Lucemburským, měšťané sami do Slaného vpustili husitské vojsko. Město zůstalo nekatolickým až do třicetileté války, kdy zde přebývali příbuzní Fridricha Falckého. Po Bílé hoře se ze Slaného stává město poddanské, patřící Martinicům, kteří je barokně přestavují.