Příbram, historické hornické město se známým poutním místem Svatou Horou, za vlády Karla IV. majetkem pražského arcibiskupa a blízkého Karlova spolupracovníka Arnošta z Pardubic.

Město Příbram leží na říčce Litavce a Příbramském potoce na úpatí Brdské vrchoviny. Příbram se nachází asi 45 km severně od Písku, 60 km severovýchodně od Klatov, 45 km východně od Plzně, 30 km jižně od Berouna a přibližně 53 km jihozápadně od historického centra hlavního města Prahy. V Příbrami v současnosti žije asi 33 000 obyvatel.

Za vlády Karla IV. vlastnil Příbram pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Ten nechal tehdejší dřevěnou tvrz přestavět na kamenný hrad (budoucí zámek Ernestinum). Arnošt v Příbrami založil i školu, rybník Hořejší obora a pravděpodobně i kapli na Svaté Hoře. Nejstarší dějiny Příbrami jsou zmiňované ve staročeských legendách, tudíž nejisté. I příbramské hornictví by podle nich mělo začínat podstatně dříve, než ve 13. století, kdy máme první důkazy o těžbě stříbra v Příbrami. Ve 13. století byla Příbram také součástí majetku pražského biskupství a ve stejném století stačila vzniknout v Příbrami dřevěná tvrz (budoucí Ernestinum) a kostel svatého Jakuba. Městem se Příbram stala až roku 1406, kdy jí práva udělil arcibiskup Zdeněk Zajíc. V době husitských válek se – i přičiněním mistra Jana z Příbrami – město postavilo na stranu utrakvistickou a po opuštění arcibiskupského stolce se stalo majetkem českého panovníka. Příbramské hornictví zažilo snad největší rozkvět v první polovině století šestnáctého. Úpadek hornictví ve druhé polovině století následně umocnila třicetiletá válka ve století sedmnáctém. V Příbrami proběhla rekatolizace, která se sebou přinesla zvýraznění důležitosti poutního místa Svaté Hory. Další rozkvět hornictví přináší počátek 18. století, po roce 1900 však význam příbramských dolů opět klesá. Nová vlna těžby pak přichází v padesátých letech 20. století, kdy jde o uran, na jehož těžbě se podílelo množství politických vězňů.