Žatec, město proslavené zejména kvalitním chmelem, se za vlády Lucemburků dočkalo jak vícera privilegií, tak hospodářského prospěchu ze své pozice na cestě z Prahy do Norimberka.

Město Žatec leží ve středním Poohří na řece Ohři. V současnosti má Žatec téměř 20 000 obyvatel. Žatec leží asi 20 km jihovýchodně od Kadaně, 65 km severně od Plzně, přibližně 50 km jihozápadně od Ústí nad Labem a necelých 70 km severozápadně od Prahy. Karlův otec Jan Lucemburský městu roku 1331 udělil právo výročního trhu, jehož uspořádání bylo stanoveno na 8. den před Letnicemi. Roku 1335 poté udělil městské radě právo jmenovat rektora a učitele v městské latinské škole. Janův syn Karel daroval žatecké rychtářství do dědičného držení měšťanu Peškovi Matyášovu z Chebu. Roku 1376 císař Žatci přiznal právo mílové. Žatec také ležel na Karlem vytyčené trase cesty z Prahy do Norimberka, což přispělo jeho hospodářskému rozvoji. Pro duchovní rozvoj do města Karel přivedl reformního kazatele Konráda Waldhausera, kterého do Českých zemí pozval. Za vlády Karla IV. se také v Žatci objevuje první zmínka o purkmistrovi a k roku 1348 je doložena existence první chmelnice. Počátek žateckého hradiště se datuje do 10. století, první věrohodná zmínka pak na počátek století jedenáctého: Žatec zmiňuje ve své kronice, dopsané roku 1012, Dětmar z Merseburku k roku 1004. Městská privilegia Žatec získal za vlády Přemysla Otakara II., konkrétně roku 1265. Na přelom 14. a 15. století se datuje první zpráva o žateckém hradě i vznik důležité literární památky, spisu Oráč z Čech Jana ze Žatce. Žatec patřil mezi pět husitských vyvolených měst a důležitou pozici v husitském hnutí si udržel i v pozdějších fázích válek. Roku 1421 odolal křižáckému útoku. Žatec následně patřil do žatecko-lounského svazu. Po husitských válkách Žatec nadále patřil mezi důležitá centra a upadal až v době třicetileté války, poté co se připojil ke stavovskému povstání. Zejména od 18. století dále dochází k výraznému rozmachu pivovarnictví.