Teplický klášter benediktinek, v současnosti přestavěný na zámek a k původnímu účelu nevyužívaný, podporoval v době své vlády Karel IV.

Teplický zámek, stojící na místě původního ženského benediktinského teplického kláštera, leží v samotném centru města Teplic, a tudíž asi 15 km západně od Ústí nad Labem a přibližně 70 km severozápadně od Prahy. Za vlády Karla IV. se teplický klášter dostal z delšího období úpadku, když s jeho povolením vystavěl novou kapli a oživoval svou aktivitu zvyšováním počtu oltářů. Zároveň měl klášter dostatek prostředků i k podpoře žáků a chudých. Rozvoj zažila také osada, jež klášter obklopovala, v jedné Karlově listině jsou již Teplice označovány jako oppidum. Ženský benediktinský klášter v Teplicích založila u teplého pramene (Pravřídlo) přibližně v polovině 12. století česká královna Judita Durynská, která zde měla být podle pozdější Pulkavovy kroniky dokonce i pochována. Nedávný archeologický průzkum potvrdil, že je to možné. Již ve 13. století byl klášter cizími vojsky vyrabován a nejspíše poničen. Situace kláštera se výrazně zlepšila až v době lucemburské. Na konci 14. a začátku 15. století proběhla gotická přestavba kláštera. Klášter unikl zničení díky „vlídnému přijetí“ husitů, byl ale vypleněn vojsky křižáckými po bitvě Na Běhání. Kláštera se brzy poté zmocnil Jakoubek z Vřesovic a započal s přestavováním k světským účelům. Klášter v následujících desetiletích prošel rukama mnoha vlastníků a spíše chátral. Obnova, již ovšem na zámek, započala výrazněji až v polovině 16. století. V průběhu třicetileté války získali zámek Clary-Aldringenové, kteří jej vlastnili až do 2. světové války a do jejichž doby spadá úprava zámku i zámecké zahrady do současné podoby. V současnosti je možné poznat historii teplického kláštera díky expozici Regionálního muzea v Teplicích, nacházející se v přízemí tzv. románského křídla teplického zámku a nazvané „Po stopách zaniklého kláštera v Teplicích“.