Město Louny, přezdívané „perla na řece Ohři“, se v současnosti pyšní vyjma pěstování chmelu obzvláště pozdně gotickým chrámem sv. Mikuláše. Karel IV. je s historií města Žatce spojen zejména jako laskavý panovník, jenž v nouzi nejvyšší odpustil městu placení berně.

Město Louny leží prakticky uprostřed oblasti Poohří v severozápadních Čechách. Ve městě v současnosti sídlí přibližně 18 000 obyvatel. Louny se nacházejí na jižním okraji Chráněné krajinné oblasti České středohoří, necelých 20 km východně od Žatce, 20 km jihovýchodně od Mostu a ani ne 55 km severozápadně od Prahy. Vzhledem k tomu, že se lounským měšťanům podařilo vlastním nedopatřením ztratit svá privilegia, jak se konstatuje přímo v jedné z listin Jana Lucemburského v roce 1325, musel jim je Karlův otec, český král Jan laskavě znovu potvrdit. Před polovinou 14. století došlo ve městě k prudkému požáru, jenž se dotkl i kostela sv. Mikuláše. Ve snaze podpořit obnovu města Karel IV. Lounským odpustil pět let placení berní. Dle Václava Hájka z Libočan bylo město Louny založeno roku 828. Ve skutečnosti však Louny vznikly jako trhová osada „Luna“ u brodu přes Ohří až ve 12. století. Ve 13. století se osadě dostalo povýšení na královské město Přemyslem Otakarem II. V době husitských válek patřilo město na stranu kališníků, náleželo dokonce mezi pět vyvolených měst. Roku 1517 se město stalo obětí ničivého požáru, například z kostela sv. Mikuláše zbyla pouze věž. Nedlouho poté, co se podařilo město obnovit (včetně stavby nového kostela – chrámu sv. Mikuláše pod vedením architekta Benedikta Rejta), přišla další katastrofa v podobě třicetileté války, v jejímž průběhu Louny ztratily asi polovinu obyvatelstva. Z následků třicetileté války se město sbíralo ještě více jak 200 let. Až v 19. století došlo opět k období rozkvětu města.