Vodní hrad Budyně nad Ohří ve stejnojmenném městě vlastnil od roku 1316 do roku 1336 Karlův otec, český král Jan Lucemburský.

Hrad Budyně nad Ohří se nachází prakticky v samotném centru města Budyně nad Ohří naproti kostelu sv. Václava. Leží v blízkosti Malé Ohře na Dolnooharské tabuli v Přírodním parku Dolní Poohří, asi 9 km západně od Roudnice nad Labem, 15 km jižně od Litoměřic, 22 km východně od Loun a 20 km severně od Slaného. K hradu vede červená turistická trasa, procházející obcí. Otec Karla IV., český král Jan Lucemburský, hrad Budyni nad Ohří dobyl roku 1316. Po dvaceti letech, již roku 1336 se však vlastnictví hradu i celého panství vzdal, když jej prodal rodu Zajíců z Házmburka, konkrétně Zbyňku z Valdeka a Házmburka, výměnou za hrad Žebrák s panstvím. Právě v době Házmburků pak hrad zažil svůj největší stavební rozkvět. První zmínky o Budyni pocházejí z přelomu 12. a 13. století. Již v této době je přítomný dvorec spojen s českými panovníky (Vladislavem II. a Přemyslem Otakarem I.). Hrad, postavený snad někdy v polovině 13. století, měl jistě za úkol (mimo jiné) střežit stezku z Prahy do severozápadních Čech. První výslovná zmínka o hradu pochází z doby Jana Lucemburského. V pozdější době sloužil hrad jako pevnost, což dokazuje prokázaná přítomnost prachárny, která však také napomohla výbuchu v 16. století. Na hradě pobýval Bartoloměj Paprocký z Hlahol a sepsal zde své historické dílo Diadochus. Mezi další významné obyvatele hradu patřil například Bavor Rodovský z Hustiřan, slavný český alchymista. V 16. století se na hradě také objevilo první vycpané zvíře ve střední Evropě – „budyňský drak“, tj. krokodýl. V polovině 18. století hrad přestal být obýván, ale úpadek zastavila rekonstrukce z počátku 20. století.