Sakrální stavby


Kanonie premonstrátů u kostela Panny Marie, Želiv

Kanonie premonstrátů u kostela Panny Marie

1139

Karel IV. odpustil kanonii roku 1357 na dva roky placení berně. Kláštera premonstrátů v Želivě se týkají i další dvě listiny vydané Karlem IV., a sice z roku 1358 týkající se povolení k dočasným zástavám klášterního majetku a z roku 1366 týkající se potvrzení držby statku Borek a exempce poddaných kláštera z předvolávání před krajské soudy.

Želivský klášter „Siloe“ založen roku 1139 knížetem Soběslavem I. Původně šlo o klášter benediktinský. Roku 1149 však osazenstvem kláštera nově premonstráti. Klášter byl dvakrát vypleněn husitským vojskem. Zdejší mnich Jan se stal představitelem husitského hnutí, označován je jako Jan Želivský. Za Trčků z Lípy (vlastnili od roku 1467) část kláštera přeměněna na hrad. Za třicetileté války byl klášter švédskými vojsky poškozen. V 18. století byl stavebně upraven dle Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Zrušen až roku 1950, přeměněn na internační tábor pro nepohodlné duchovní. Od roku 1954 v budovách kláštera provozována psychiatrická léčebna. Markrabě Karel osvobozuje poddané kláštera od povolání před laický soud. Roku 1357 Karel IV. premonstrátům na dva roky odpouští placení zemské berně a povoluje želivskému klášteru prodej části majetku. Roku 1375, za vlády Karla IV., želivský klášter vyhořel. Následně byl goticky přestavěn.