Roku 1363 se zde konal sjezd za účasti Karla IV., slezských vévodů a říšských hrabat. Přítomen byl i moravský markrabě Jan Jindřich.

Uherské Hradiště ležící na křižovatce jantarové a uherské cesty vzniklo na přelomu 8. a 9. století, patřilo k centrům Velkomoravské říše. Bylo tehdy součástí ostrovního pevnostního systému na řece Moravě. Jádrem systému byl Svatojiřský ostrov, na němž se nacházela kaple sv. Jiří (na místě dnešního Masarykova náměstí). Na stejném ostrově bylo ve 13. století založeno město s účelem chránit velehradský klášter. V té době zde kromě kaple sv. Jiří stálo pouze několik rybářských chatrčí. Město bylo založeno roku 1257 Přemyslem Otakarem II. Nejprve bylo město označeno jako Nový Velehrad, již na konci 13. století je však označováno jako Hradiště („Uherské“ poprvé až na konci 16. století). Vzhledem ke své pozici Uherské Hradiště valnou část své historie odolávalo cizím nájezdům – v 16. století Kumánům, v 17. století nikoli nájezdníkům, ale cizím vojskům v třicetileté válce, posléze Turkům. Dobyto ale bylo pouze jednou, roku 1742 se o to postarali Prusové.Ve 20. století se na podobě Uherského Hradiště významně podepsali dva výrazní architekti: Vladimír Zákrejs a Bohumil Fuchs. Lucemburští panovníci Jan a Karel městu dopřáli daňových úlev a sami i přispěli na stavbu kvalitního opevnění (oproti dřívějšímu dřevěnému). V únoru roku 1361 došlo právě v Uherském Hradišti k ratifikaci svatebních úmluv Jošta Lucemburského (syn Jana Jindřicha) a Alžběty, dcery Ludvíka Uherského. 8. května 1363 Karel IV. vyjednal v Uherském Hradišti příměří na neurčitou dobu s Rudolfem IV. Habsburským.