3. 3. 1348 založil Karel Nové Město pražské. Aby růst města nebyl živelný, prosadil své představy o urbanisticky dokonalém osídlení, spočívající ve sloučení starších osad a v regulaci nového zastavění, řešeného kolem tří centrálních náměstí (dnešní Václavské, Senovážné a Karlovo).

I když je Praha dnes jedno veliké město, jako jeden celek je pojímána v obecném podvědomí, většinou se o Praze mluví a učí jako o jednom pomyslném organizmu, ve skutečnosti existuje Praha jako jednen celek až od roku 1784. I když samozřejmě existují snahy i v době předchozí. Zároveň bylo historické Nové Město pražské při posledním správním dělení v roce 1960 na městské části poněkud nešetrně rozděleno mezi obvody Prahy 1 a Prahy a nepatrná část byla přičleněna k Praze 8. Proto dnes v rámci Prahy pojem Nové Město mnohým až tolik neříká. Přitom založení této městské části bylo fantastickým počinem, ne jen pro dobu Karla IV., který původní město zvětšil dvakrát!

Obvod Nového Města pražského je dodnes patrný. Tak jako kdysi ho na západě a severovýchodě vymezuje řeka Vltava. V místech, kde navazovalo na Staré Město čtveřice širokých a rušných ulic v místech příkopu a hradeb – Národní, 28. října, Na Příkopě a Revoluční. Na východě Severojižní magistrála (ulice Legerova - Wilsonova) v místě původních hradeb. Jen na jihu zůstal od Nuselského mostu pás hradeb vinoucí se dolů k Botiči pod Vyšehrad. Nejdůležitější listinou pro vznik města je listina, kterou Karel IV. sepsal na hradě Křivoklátu a publikoval o Velikonocích roku 1347. Stanovovala první kroky k realizaci projektu, vytýčení města v terénu. Jenomže aktů, které souvisí se založením města, je několik. Z Prahy chtěl Karel IV. vybudovat hospodářské a politické centrum střední Evropy. Pro něho jako císaře leželo ve středu, Praha byla nástupním místem cest směrem na západ, do Norimberka, Frankfurtu, Cách i Pasova, směrem na jih, do Říma, na Vídeň, ale také na sever a severozápad, do Vratislavi, Gdaňska a k území Řádu německých rytířů. Z obchodního hlediska se měla stát Praha centrálním místem (a snad i skladem) pro zboží putující napříč Evropou z Brugg, Hamburku do Benátek, do Pobaltí, do Novgorodu a směrem opačným. Vzorem se Karlovi stal především Avignon (který několikrát navštívil) – tehdejší centrum křesťanského světa, místo, odkud se rozcházely země francouzského krále a císaře římského, a zároveň důležité místo na dopravní tepně s prvním kamenným mostem uvnitř země od ústí řeky Rhôny do moře. Nejprve bylo nutno město vybavit po stránce ideové a materiální. V poměrně krátkém sledu bylo v Praze zřízeno arcibiskupství (30. dubna 1344), Karel byl zvolen králem římským (11. července 1346), papež udělil souhlas ke vzniku univerzity (26. ledna 1347). A nyní v několika listinách Karel upevní výsostné postavení Prahy: v listině z 1. dubna 1347 (vydané na Křivoklátě) ohlásí svůj záměr a 8. března 1348 tento záměr potvrdí majestátem, což je pokládáno za datum založení. Pod majestátem je připevněna pečeť, na které je výjev, jak Karel IV. klečí před Karlem Velikým. Tuto pečeť měli uchovávat v kostele na Karlově. Výjev z pečeti byl uplatněn jako symbolický hlavní motiv plakátu „Karl der Grosse und Karl IV.“, který byl vydán k 650. výročí korunovace Karla IV. v Cáchách. K dokončení své idey vydá o měsíc později zakládací listinu univerzity. Originál zakládací listiny se nedochoval, byl zničen během vpádu staroměstských na radnici Nového Města dne 6. května 1434. Zachovala se konfirmace císaře Zikmunda z 1. října 1436. Existovalo několik variant, jakým směrem město rozšířit. Na konec se jako nejšťastnější ukázalo zahrnout do města již existující osady a usedlosti nacházející se východním směrem vně hradeb (jako například Poříčí, Opatovice, Podskalí, Slupi; nedaleko kostela svatého Lazara bývala židovská zahrada, která dostala privilegia od Přemysla Otakara II. a existovala do roku 1478) a zapojit je do jednoho celku, čímž zároveň došlo k propojení Hradu s Vyšehradem. Pravděpodobně věnoval panovník pozornost i jevu, který bychom dnes nazvali geologickým průzkumem. Prostory dnešního Nového Města jednak nabízely centrální prostor pro centrum nově založeného města, jedná se o rozlehlou štěrkopískovou terasu, na níž bylo vybudováno dnešní Karlovo náměstí, jednak byla stráň Nového Města díky četným studánkám a potokům dostatečným zdrojem pitné vody pro obyvatelstvo (za všechny jmenujme Svatováclavský pramen právě z Karlova náměstí). Zároveň zde bylo několik rybníčků a mokřadel (dnes ulice V Jámě, Na Rybníčku). Prostorem vedly dvě, možná i tři cesty. Na rozdíl od již zmíněného města Avignonu, které vznikalo bez větší koncepce a každý nový papež musel bořit i díla, která po sobě zanechal jeho předchůdce, je nanejvýš jasné, že Nové Město mělo jasnou koncepci, která v Karlově mysli uzrávala několik let. Zajisté se nechal inspirovat i dalšími městy, které během svých cest navštívil. Například v Lucce a v Římě stojí několik kostelů po okraji města – ne náhodou je tomu tak i u Nového Města. Po stránce ideové ve smyslu víry, křesťanství, pak je jediným možným vzorem město Jaruzalém. Vezmeme-li půdorys města Jaruzaléma, tak jako ho ve své době musel znát Karel IV., zjistíme několik podobností, které počínají samotným urbanistickým schématem. Nebo tak jako má Jaruzalém na východě Davidovu věž, vycházelo se ve stejném směru z Prahy Ječnou ulicí skrze samostatnou pevnůstku – bránu. Tak jako z této centrální osy města vybíhá kolmá ulice s kostelem svatého Štěpána, navazuje na Ječnou ulici kolmá Štěpánská, pojmenována dle kostela stejného zasvěcení. Jestliže najdeme v centru Jaruzaléma chrámovou stavbu Templum Dimini, sevřenou kruhovou zdí, stávala na Dobytčím trhu kostel Božího těla, též obehnaný nízkou kruhovou hradbou. A na konec výčtu možných inspirací se patří jmenovat vliv antického klasika Vitruvia, který ve svém díle Deset knih o architektuře jmenuje zásady, jak budovat město mimo jiné: mělo by být vybráno nejzdravější místo, místo výše položené, rozčlenění města by mělo napomáhat lámání větrů, aby nedocházelo ke škodám (výjimku tvoří jako jediná Ječná ulice, jejíž úkol byl ale opačný, svou orientací a šířkou měla napomáhat západním větrům, aby z Dobytčího trhu odvávaly možný nepříjemný zápach), posvátný chrám má stát na nejvyšším místě, aby odsud mohlo být přehlédnuto město (což splňuje kostel na Karlově). Toto vše Nové Město pražské splňuje. Nově založené město mělo v půdorysu pojímat čtyři celky: 1) střední část, jejíž páteří je Koňský trh (dnes Václavské náměstí), která je (pokud tak terén dovolil) geometricky komponována; 2) jižní část, neboli horní Nové Město, jehož páteří je Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí); tyto dvě části na sebe navazují a tvoří poměrně organický celek; 3) severní oblast, jejíž páteří je Horská (dnes Hybernská) ulice; 4) a naposled nejjižnější část, totiž údolí a svahy pod Vyšehradem, které byly osázeny sady a vinicemi a vznikl zde prostor pro několik významných staveb. Ve městě nechal panovník zbudovat 9 kostelů a 6 klášterů, ve středověku kláštery tvořily podobné celky jako města, obyvatelé se snažili o společné řízení života. Dne 26. března 1348 byl panovníkem položen základní kámen novoměstských hradeb a v této době byl již prostor připraven, neboli „vykolíkován“ podle předem jasně daných pravidel. Teprve tímto datem bylo město fakticky založeno. I když stále ještě běžela měsíční lhůta (od vydání Majestátu), během které probíhalo přidělování pozemků. S výstavbou na pozemcích se mělo začít právě v dubnu a stavby musely být dokončeny do 18 měsíců od data, kdy byly pozemky majitelům předány. Za neuposlechnutí směrnic císař vymezil tresty. Jak sám panovník píše v zakládací listině, rozhodl se horlivě pracovati a nešetřiti nákladů, současně s majestátem vydal listinu, v níž všem nově osídleným křesťanům i Židům uděluje osvobození ode všech daní na 12 let, pokud budou stavět solidním způsobem a z nespalného materiálu. Zároveň nařídil, že ze Starého Města pražského se do roka mají přistěhovat všichni sladovníci, pivovarníci, koláři, kovotepci a kováři (kromě těch, kteří jsou pro pobyt ve Starém Městě nezbytní). Řemeslnické provozovny, ve kterých se používal oheň (kovárny, pekárny apod.), musely mít kamenný komín vyvedený nad krov. Budování města se neslo v duchu zásad, které bychom dnes nazvaly jako hygienické – každý dům musel mít svůj žlab (popřípadě dva domy po dohodě společný), blízko studen se nesměly budovat ohniště a žumpy, řemeslníci rušící okolí nepříjemným zápachem, nebo hlukem směli vykonávat svou živnost jen ve vymezených lokalitách atd. V letech 1348 – 1351 je na Novém Městě postaveno 650 domů. Proto můžeme odhadovat, že se za života Karla IV. město proměnilo v jedno obrovské staveniště, na kterém v jednu chvíli pracovalo kolem 940 zedníků a jejich pomocníků, nejméně 200 osob zajišťujících dopravu a asi 265 lamačů. K nim přibyla další sorta řemeslníků, jakými jsou tesaři, kováři, zámečníci, šindeláři, sklenáři a další. S městskými hradbami mohlo být v prvních třech letech budování Nového Města postaveno až 400 000 m3 zdiva z lomového kamene. Pokud bychom měli toto číslo vyjádřit jinak, na běžný nákladní automobil Tatra 815 S3 6x6 se vejde 10m3 nákladu, kdyby měli stavebníci k dispozici 10 těchto nákladních vozů, každý vůz by na staveniště Nového Města najel s nákladem lomového kamene v průběhu třech let 4 000 jízd! Kámen by však na korbu musel být naskládán. Není jistě náhoda, že během projektování a vytyčování Nového Města byla použita míra 1 stopa je rovna 29,93 centimetrů, což je totožná míra, jako byla použita během stavby chrámu svatého Víta a klášterního komplexu Emauzy. Na den svatého Marka (26. března) roku 1348 založil Karel Nové Město pražské, „položiv vlastní rukou první kámen“. Nové Město založené Karlem IV. obepnulo ve velikém oblouku území Starého Města. Dimenze tohoto založení byly na středověké poměry mimořádné – plošná výměra Nového města činí 360 hektarů, obvodové opevnění s věžemi, a branami, hradbami a příkopy bylo dlouhé 3,5 kilometru. Ulice nového města mají šíři 18 - 27 metrů, podstatně větší, než bylo ve středověkých městech obvyklé. Hlavní součástí dispozice nového Karlova založení byla tři náměstí – tržiště. Někdejší Koňský trh (dnešní Václavské náměstí) byl vytyčen tak velkoryse, že má dimenze pařížského bulváru 19. století. Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí) se svou rozlohou 80.550 m2 stal na dlouhou dobu největším evropským náměstím vůbec. Rozšířením o Nové Město se Praha doby Karlovy zařadila mezi největší města tehdejší Evropy. Pravděpodobně v polovině 60. let končí výstavba Nového Města a nastal čas pokračovat v původní vizi, totiž sloučit Nové a Staré Město pražské. Ke sloučení došlo měsíc po vysvěcení kostela svaté Kateřiny, v prosinci 1367. Císař vydal příkaz k boření hradeb a zasypávání příkopů. Avšak dle kronikáře Beneše z Weitmile k hlubšímu zásahu do opevnění nedošlo – kromě prostoru kolem dnešního Můstku, zde byla zrušena funkce staré Svatohavelské brány, čímž došlo k přímému propojení Havelských trhů s Koňským trhem. Po roce 1379 navázal na otcovy snahy Václav IV. a nechal probourat nové ulice v opevňovacím staroměstském pásu. Odhaduje se, že propojením obou měst měla pravobřežní Praha kolem 2900 domů. Žilo zde trvale nejméně 80 000 lidí. Pravidelně do města dorazilo v době svátku a výjimečných příležitostech na tisíce poutníků, ke dvoru často zavítali návštěvníci císařského dvora a církevních zařízení. Rozlohou se spojená pražská města stala největšími v Evropě, s výjimkou Cařihradu a Říma. Tato správní jednota Starého a Nového Města však trvala jen 10 let, z nařízení panovníka byla zrušena v březnu 1377. Velký prostor věnoval zřizovatel města také školství. V obvodu Nového Města bylo zřízeno 7 škol u 7 far, kde se vyučovalo čtení, psaní, počítání, zpěv a základy latiny. U svatého Apolináře vznikla vyšší kolegiátní škola, která existovala i na Vyšehradě. Dne 26. ledna 1437 vydal papež Kliment souhlas se zřízením univerzity. Když tento akt schválil i zemský sněm, vydal Karel IV. 7. dubna 1348 zakládací listinu Obecného učení.