Sakrální stavby


Kapitula Všech svatých na Pražském hradě

Kapitula Všech svatých na Pražském hradě

Karel IV. zřídil chórovou kapli kapli Všech svatých na Pražském hradě podle vzoru Saint-Chapelle v Paříži.

Palácová kaple Všech svatých stála při východním čele románského paláce již ve 12. století. V letech 1263 až 1264 byla přestavěna a v roce 1267 povýšena na královskou kapli. Ještě jako markrabě moravský při ní v roce 1339 založil kolegiátní kapitulu. Jak píše kronikář Beneš Krabice, ustanovil tam probošta, děkana, kapitulu a služebníky, které opatřil dostatečnými důchody, a nechal pro ně vystavět dnes již neexistující budovu děkanství. Budova děkanství vznikla za vzniklala podle návrhů a pod vedením Petra Parléře v letech 1374 – 1377. V kapitule se sešlo celkem 24 duchovních: Probošt, děkan, 11 kanovníků, 1 vikářů a sakristian. V roce 1366 již jako císař římský ustanovil Karel, aby na místa kapitulních kanovníků byli jmenováni pouze mistři z pražské univerzity. Rozvoj kapituly probíhal až do husitských válek, během kterých shořel i archiv kapituly.

Přestavěná kaple se nachází v místech původní Karlovy kaple, na náměstí U Svatého Jiří na Hradčanech. Během Parléřova vedení stavby katedrály zároveň začal a dokončil chór Všech svatých, jak nás přesvědčuje nápis nad Parléřovou bustou v horním triforiu svatovítského chrámu. Stavitel a architekt vystavěl kapli na přání samotného císaře podle vzoru pařížské kaple Saint-Chapelle, jako drahocenné schránky na nejsvětější relikvie spojené s utrpením Krista. Kaple byla dokončena v roce 1248 a okamžitě se stala vzorem pro ostatní, podobné, po Evropě budovanéí kaple. Oním vzorem byla jednodlodní dvoupatrová stavba, ve které chór splýval v jeden prostor s lodí, čímž se vytvářela jakási odhmotněna idea obrovské prosvětlené a prosklené relikviářové skříně. Tak jako francouzská kaple, která stála coby samostatná stavba, spojena s královským palácem krytou galerií, stála i její pražská sestra zůstala oddělena od východního palácového průčelí. Stejně tak byla zřízena jako jednolodní prostor o čtyřech klenebních polích a závěru ve tvaru poloviny desetiúhelníku. Aby dosáhla oné opěvované prosvětlenosti, vystavěl Parléř vysoká a široká okna, která zabírala celou šíři mezi pilíři, přičemž byla okna zasunuta do vnitřního líce zdiva (tento prvek byl použit i u jižního okna v přízemí katedrální věže) tak, aby se mohla před jejich záklenky zasadit do vnějšího líce krajka kamenných visutých nosů. Uvnitř byla členěna podokenní zóna kaple pásem sedilií, stěny byly obloženy drahými kameny, které k sobě pojil zlatý štuk. Jak píše kronikář Hájek, jenž kapli spatřil, v oknech byly zasazeny barevné vitraje. V roce 1383 byla dokončena sakristie královské kaple. Kaple byla poškozena při požáru v roce 1541, po řádění živlu zůstaly jen obvodové zdi.