1344

1344 na oslavu povýšení pražského biskupství na arcibiskupství započal se souhlasem otce se stavbou gotické katedrály sv. Víta a povolal k tomu vynikajícího francouzského stavitele Matyáše z Arrasu. 1352 přivedl do Prahy na stavbu sv. Víta ze švábského Gmündenu Petra Parléře. Zde byly také uloženy ostatky Karla IV. Po jeho smrti roku 1378, povýšil jej četnými dary vzácných relikvií na skutečné duchovní centrum země.

Základní kámen katedrály byl položen 21. listopadu 1344 za přítomnosti a osobní asistence pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (který byl povýšen na metropolitu téhož roku), krále Jana a jeho synů Karla a Jana. Prvním stavitelem Matyáš z Arrasu, pravděpodobně povolaný do Prahy z Avignonu na základě papežského doporučení. Matyáš Arras zajímavým způsobem propojil dva francouzské vliv: kolem chóru, který uzavírá pět stran desetiúhelníku, obíhá ochoz, jednotlivá pole ochozu se v závěru otevírají do celkem pěti pětiboce uzavřených kaplí. Až potud bychom našli společné prvky se severofrancouzskými katedrálami. Ale kaple, které přiléhají ke čtvercovým polím podélného úseku naznačují vliv v naopak jihofrancouzském stylu ktedrál, mají totiž shodný pětiboký půdorys, který se však takovým jeví jen zevnitř, zvenčí je zakryt masívem opěrných pilířů. Během osmi let, které na stavbě Matyáš z Arrasu strávil (než zemřel), stačil zbudovat pět kaplí závěru, jednu na severu podél části presbytáře a dvě na jižní straně s přilehlými poli ochozu a pilíři vysokého chóru s arkádami a zdivem nad nimi až po úroveň triforia. Devátou kapli svatého Kříže pouze rozpracoval, dokončil ji Petr Parléř.

Propojení obou stylu vykazuje také vnější část katedrály. V kontrastu zde stojí střízlivý výtvarný projev Matyáše z Arrasu a dynamický vysoký chór Parléřův. Na jedné straně nakoso postavené fiály (dle vzorů z Niévre), na straně druhé se do výše tyčí trojdílná okna trojbokých závěrů kaplí. Okna vyplňuji kružby se sférickmi troj- i čtyřúhelníky. V případě parléřovského pokračování můžeme vystopovat odstoupení od francouzských vzorů. V jeho díle vystopujeme vztah ke gmündské škole a ohlas začátku výstavby katedrály v Kolínu nad Rýnem. Určitou roli hraje i vliv gotiky anglické. Práce začal Petr Parléř pravděpodobně hned v roce 1352, a sice výstavbou sakristie a pokladnice umístěné v patře nad ní. Stavba sakristie zabrala deset let a zároveň s ní byla dokončena sousedící kaple svatého Zikmunda. Do sakristie se z katedrálního ochozu vstupuje profilovaným, zalomeným portálkem, jehož tympanon pokrývá kružbové panelování s motivy plaménků. Při dostavbě klenby východního pole se Parléř přidržel Arrasovského záměru. Žebra se sbíhají podél stěn i při pilíři převážně ve svazcích a na stěně vykreslují čtyřcípou hvězdu, která je rozdělen pravoúhlým křížem i úhlopříčně, kouty vyplňují trojdílná pole. Střed klenby zdůrazňuje odvážný visutý svorník, který je tvořený spuštěným kamenným válečkem, na jehož konci vykvetla kytice. Oproti jednoduché síťové klenbě v sakrisitii použil Parléř v pokladnici dvě pole křížové klenby. Za zakladatele katedrály bývá tradičně vyzdvihován Karel IV. Tak jako u některých jiných památek, nese však chrám svatého Víta stopy činnosti Karlova otce Jana Lucemburského. Významným počinem krále Jana je donace, kterou dne 23. října 1341 daroval kapitule desátek z královských příjmů kaple svatého Václava. Z Karlovy činnosti můžeme vydedukovat, že myšlenka na kapli svatého Václava v rámci katedrály je poměrně stará. Již v roce 1348 nechal vyzvednout ostatky svatého Václava z hrobu, v té době již zastaralého a prostorově nevyhovujícího románského chrámu svatého Víta. Poprvé zde v rámci česých zemí uplatnil v okenní kružbě motiv sdružených plaménků. Šestidílným oknem v sousední Martinické kapli, která je pro katedrálu netypicky čtvercového půdorysu, rovněž narušil původní arrasovské pojetí kružbovým vzorcem.Po obvodu kruhu a na vrcholu kruhu se střídají čtyřlisty se sdruženými plaménky. V roce 1358 nechal císař Karel zhotovit svatováclavskou tumbu, zčásti z ryzího zlata, a nechal ji posázet kamejemi a drahmi kameny. Svatováclevská kaple byla dokončena do roku 1366 a do dvou let na ni navázal předsíň s hlavním portálem a komoru pro korunovační klenoty. Nedokončená katedrála přečkala husitské války. Vážně ji poškodil požír v roce 1541. Následovaly renesanční i barokní úpravy. Traduje se, že každý z českých panovníků se nějakým způsobem zasloužil o pokračování stavby. Nicméně stava katedály byla ukončena až v roce 1919.