Mezi údajně nejkrásnějí výhledy na světě patří pohled na Pražský hrad z nábřeží přes řeku Vltavu. Jedná se o pohled směrem ke Královskému paláci. K místu spojenému s českou státností nejvíce ze všech.

Počátky Pražského hradu jsou již v nejstarší české Kosmově kronice zařazeny do kapitoly vyprávění starců a nabízí příběh o založení kněžnou Libuší, manželkou přemysla Oráče, zakladatele přemyslovské dynastie. Dnes působí hřbet hradčanského kopce ploše a ideálně, avšak na počátku středověku byl hřbet pahorku Žiži strmý a na hřbetě ostrý. Na jihu spadal prudce k Vlatvě, na severu do prolákliny potoka Brusnice. Zdá se velmi pravděpodobné, že toto místo sloužilo jako slovanské pohanské obětiště (i když stoprocentní důkaz chybí). A právě toto místo se stalo ideální jako prostor pro založení knížecího sídla nové nastupujícíc dynastie rodu Přemyslovců. Hned ze dvou důvodů – Přemyslovci jsou v našem prostředí nositeli křesťanství a zrušení (případného) kultovního místa pohanů by stvrdili novou epochu; - pahorek je ideální jako strategické místo pro pevnost – hrad. Kolem roku 870 vzniká na pahorku první přemyslovské hradiště. Je poměrně rozsáhlé, od dnešní brány se sochami gigantů na západě (v té době tu bývala výrazná terénní nerovnost – brázda, až na konec svatojiřského komplexu ve východní části. Vzhledem k častým sporům mezi Přemyslovci se postupně objevuje potřeba sídelní místo opevnit, a tak se postupně zvětšují valy a prohlubují příkopy. První knížecí palác byl nejspíš dřevěný, avšak postupně vyroste kamenný. Velmi pravděpodobně po druhém návratu z Velké Moravy založí kníže Bořivoj první hradčanskou církevní stavbu, kostel Panny Marie s obdélnou lodí a mírně lomenou apsidou. Kostel se nacházel v západním předhradí. Kníže Vratislav I. založil na počátku 10. století trojlodní románskou baziliku svatého Jiří. V centrální části hradu vznikne až třetí církevní stavba. Čtyřapsidovou rotundu svatého Víta založí svatý Václav – do stavby, která se měla stát kulturním a ideovým centrem českého státu, jsou tři roky po smrti světce přeneseny jeho ostatky. Se založením biskupství v roce 973 vzniká na hradě biskupská rezidence. Na den svatého Václava v roce 1060 dojde k další zásadní přeměně prostoru, kníže Spytihněv II. si uvědomí, že stávající rotunda svatého Víta nedostačuje potřebám a rozhodne se stavbu přebudovat. Trojlodní baziliku se dvěma chóry, příčnou lodí a věžemi dokončuje až jeho bratr Vratislav II. Východní chór záská zasvěcení svatému Vítu, Václavua Vojtěchovi, západní Panně Marii. Pokrátkém mezičase, kdy Vratislav II. přenese sídlo vlády na Vyšehrad, pokračuje na konci svého života Soběslav I. v úpravach hradu. Kolem roku 1135 získá Pražský hrad kamenné zdi, postaví se nové věžové brány, celková plocha areálu se zvětší. V posledních úpravách knížecího paláce v ducho doznívajícího románského stylu pokračuje ve druhé polovině 12. století Vladislav II., jenž získá od papeže královskou korunu. Nástup Přemysla Otakara II. na český trůn znamená zároveň zásadní posun v architektonickém pojetí Pražského hradu. Nastupuje gotika. Zdokonalí se opevnění a hradby spojí Hrad s Malou Stranou. Staví se v kapitule svatého Víta, byla postavena nová kaple Všech svatých. Úpadek královské moci je spojen s řáděním přírodních živlů na Hradě. Silný příval vody způsobil částečný sesuv půdy směrem do Jeleního příkopu . Vichřice poškodila severní opevnění a Jiřský klášter. Stavební ruch na hradě pokračuje i za posledních Přemyslovců. Pravděpodobně z finančních důvodů jan Lucemburský ve stavebních úpravách Pražského hradu nepokračuje a areál chátrá. Po svém návratu v roce 1333 stav královského sídla mladý kralevic popisuje: Hrad pražský byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že od dob krále Otokara byl celý zničen až k zemi. Jakmile získá Karel od otce možnost zasahovat do chodu domácí (české) politiky, rozhodne se pro přestavbu areálu. Začne Královským palácem. Zvětší původní románský objekt, rozšíří ho na severu o arkády, zvětší a zvelebí obytné a reprezentační prostory. V místech dnešního Vladislavského sálu vznikne velký reprezentativní sál. Na polygonálních věžích původního románského opevnění vyrostou nové arkýřové nástavby. Vnitřní prostor paláce byl prosvětlen velkými pravoúhlými okny s kamennými kříži. Z této výzdoby se uvnitř dochovalo několik portálů s trojlistými záklenky. V přestavbě hradu Karel spojuje své dvě osobní roviny – jednak historicky - rodovou, přemyslovskou tradici spojenou s úctou k českým svatým, jednak svou politickou, tedy císaře a krále římského a zároveň krále českého. Hrad se má stát jakýmsi vyvrcholením propojení obou rovin, obou osudů. Zároveň během přestavby hradu král využil svých zkušeností z mladších let, z vojenských tažení (po boku otce, nebo v jeho jméně), jednak z politických cest, především na území severní části Apeninského poloostrova, Svaté říše římské i Francie. Obecně se jako počátek přestaveb bere rok 1333, kdy se v Praze usadil markrabě moravský Karel, prvorozený syn českého krále Jana Lucemburského. Dle Zbraslavské kroniky nebyl Pražský hrad od osudového požáru v roce 1303 opravován a ležel troskách. Právě Karlův příchod znamenal začátek oprav. Avšak ve stejné kronice se dozvíme, že stejný příkaz k obbnově hradu vydal v roce 1335 i Karlův otec Jan a sice konkrétně chtěl, aby se stavělo dle francouzských vzorů. Přesto je výstavba spojena právě s Karlem. Původní románské jádro bylo prodlouženo jak k západu, směrem ke v té době zrušené jižní bráně. Na severní straně se připojilo nové západní křídlo. Stavba severního traktu, v přízemí otevřeného do palácového dvorku devíti lomenými okosenými arkádami, na sebe nedala dlouho čekat. Rozšíření původního románského paláce umožnilo využít nástavby prvního patra k vytvoření reprezentačních místností s trámovými stropy. Do patra se vstupovalo profilovaným portálem. Novinkou se stala obdélná okna s kamennými kříži. Své místo zde našla i nová kaple Panny Marie, jejíž závěr byl vysazen z jižního paláce na románskou věž tvořící součást románského opevnění. Souběžně bylo upraveno hrazené předdvoří (v místech dnešního třetího nádvoří), které bylo přístupné od západu. Přízemí paláce bylo členěno příčkami do několika částí – dvorní chodby a pěti komnat. O patro výše se nacházely reprezentační prostory paláce. Jednalo se o dva sály a střední partie, ve kterých se pravděpodobně nacházela malá soukromá kaple. Největší sál se nacházel (celkem pochopitelně) u kaple Všech svatých, což znamená na východní straně. vstupovalo se do něho z pavlače. V sále se nacházela galerie Karlových předchůdců na říšském trůnu. Budova nejspíše pokračovala dalším, hrázděným patrem, do kterého se chodilo točitým schodištěm. Na palác i nadále navazovala jižní věž, která také mohla sloužit jako prostory k obývání. Ke staré budově bylo přistavěno ještě příčné křídlo na západě. Novinkou byl mostek na oratoř v chrámu svatého Víta. V roce 1369 císař zesílil opevnění hradu, nechal vystavět jižní parkánovou zeď s příkopem. O rok později byly upraveny Bílá i Černá věž, nad městem zazářily jejich pozlacené střechy. Karlův syn Václav IV. ve výstavbě královského paláce pokračoval, údajně nebyl spokojen s počtem místností, které byly panovníkovi k dispozici. Se začátkem husitských válek hrad opět na delší dobu zpustl, než v jeho prostorách začal stavební ruch. To se psal rok 1483. Vladislav II. Jagellonský se do proměn královského paláce zapsal nejvýznamněji. Nechal prostor přetvořit v honosný sál – Vladislavský sál. Do jisté míry se dá říci, že každý z dalších panovníků se na hradě určitým způsobem „podepsal“. Velkou přestavbou prošel i Jiřský klášter. Klášter získal novou gotickou křížovou chodbu a konventní budovu. Původně románská kaple Panny Marie byla přestavěna a prodloužena k východu. A samozřejmě se začalo se stavbou katedrály svatého Víta – viz samostatné heslo. V dnešní době slouží komplex Pražského hradu prezidentu České republiky. V prostorách Vladislavského sálu s schází poslanci a senátoři při výjimečných událostech. Starý královský palác je součástí návštěvnického okruhu.