S osobou císaře Karla IV. jsou spojeny kostely na Novém Městě pražském. Málokdo však tuší, že významná dominanta dnešního Havelského trhu a prostoru mezi Václavským a Staroměstským náměstím, kostel svatého Havla, je několikerým způsobem s osobou Otce vlasti spojena.

Korunovace Karla IV. a Blanky z Valois proběhla 2. září 1347 v románské bazilice svatého Víta, týden po smrti Karlova otce Jana Lucemburského, v době, kdy se již manželům narodily obě dcery. A zároveň rok před Blančinou smrtí. Mladému páru položil na hlavu obě koruny (říšskou i českou) pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Z časových důvodů nebylo možné sezvat větší množství hostů, nicméně i tak probíhala korunovace i následná hostina v přítomnosti drtivé většiny české šlechty a slezských knížat. Jako místo pro korunovační hostinu byl určen prostor tržiště před kostelem svatého Havla. Karel zde nechal vybudovat dřevěnou budovu, která byla zevnitř i z vnější strany pokryta vzácnými sukny. Mladému páru přisluhovali dle starého zvyku vybraní zemští úředníci (jako maršálek, stolník, číšník a další) na koních. O zábavu se starali hudebníci. Slavnosti přihlíželi Pražané a další hosté, které král podaroval různými dary. Dřevo ze stavby (v pramenech nazývané altán) bylo použito při stavbě kostela Panny Marie Sněžné; stavba začala následujícího dne. Vedle mnoha vlastností, které se císaři dávají, bychom na základě uvedené skutečnosti mohli v Karlovi vidět i duchovního otce ekologů, znovu využitelné materiály, to je vize i dnešní doby. Další zajímavou otázkou je, proč si Karel IV. vybral tento prostor pro pořádání korunovační hostiny? Je samozřejmé, že ve zničeném a zpustlém areálu Pražského hradu nebylo vhodné reprezentativní místo pro tak důležitou událost. Naopak prostor tržiště dnešního Havelského trhu nabízel prostoru dostatek. Nebo hrálo určitou symbolickou roli i to, že se jedná o jedno z nejstarších tržišť na území českého státu (a velmi pravděpodobně nejstarší v Praze), kde se usadili a prosperovali němečtí, rozumějme říšští, neboli Karlovi kupci. Kostel svatého Havla byl založen v první polovině 14. století. S největší pravděpodobností na místě románského kostelíka. Nejstarší zmínkou o existenci kostela pro české prostředí poměrně neobvyklého patrocinia je rok 1301, kdy je jmenován farář od svatého Havla. Až v roce 1353 daroval Karel IV. kostelu ostatky svatého Havla. Ve stejném roce se stal donátorem oltáře svatého Bartoloměje a svatého Tomáše. V Karlově době vznikají i oltáře Panny Marie (máme doloženého donátora rychtáře Bořitu), svaté Kateřiny a Doroty, svatých zemských Patronů a znovu byl vybudován oltář svaté Anny. V kostele svatého Havla kázal Konrád Waldhauser. Pravděpodobně i zde mu naslouchal Karel IV. Od roku 1380, po absolvování pražské univerzity, byl v kostele svatého Havla ustanoven Jan z Nepomuku. Dodnes můžeme v hmotě vrcholně barokní trojlodní basiliky rozpoznat původní rysy středověkého chrámu, jako například dvouvěžové průčelí, nebo základy stavby. Hlavní loď kostela přechází bez odsazení do presbyteria. Avšak zaklenutí vzniklo později, nejspíš v 17. století.