Jiné památky


Hradby kolem Nového Města a Vyšehradu

Hradby kolem Nového Města a Vyšehradu

1348

Město, jak ho chápeme ve středověku, muselo mít své hradby. Jakmile Karel IV. založil Nové Město pražské, bylo nanejvýš pravděpodobné, že k městu musí být postaveny i hradby. Vznikem Nového Města se rozroste Praha do té míry, že se spojí s do té doby oddělenou vyšehradskou částí. I zde proběhly stavební práce na hradebním systému, které pozměnily obranu a vzhled Vyšehradu.

Dne 26. března 1348 byl panovníkem položen základní kámen novoměstských hradeb a v této době byl prostor uvnitř hradeb připraven, neboli „vykolíkován“ podle předem jasně daných pravidel. Teprve tímto datem bylo město fakticky založeno. Jak píše kronikář Beneš Krabice z Weitmile, hradby měly být velmi silné s branami a velmi vysokými věžemi od hradu Vyšehradu až na Poříčí. Hradby nebyly po celém obvodu stejné. Na rozdíl od zbytku hradeb nebyla až tolik opevněna část od Vyšehradu ke Karlovu, neboť členitý, místy až strmý terén sám o sobě fungoval jako obrana. Kromě menší věžice v údolí u Botiče se v tomto úseku nenacházela věž, nebo brána. Shodou náhod se právě v tomto úseku hradba dochovala do dnešních dnů - opět s výjimkou údolí Botiče, kde byla zbořena, neboť tudy vedou pozemní komunikace – silnice (respektive ulice) a železniční trať. Hradba byla v těchto místech 2 – 3 metry silná a nejméně 6 metů vysoká. Na vnitřní straně hradeb se nacházel ochoz, hradby byly zakončeny cimbuřím. Od Karlova začínala po celé stráni až k Vltavě silnější zeď s mnoha věžicemi a branami. První věžice se nazývala později Malířská (sloužila malířům ještě v 19. století jako útočiště a zároveň nezbytná kulisa Karlova, dnes je zbořena), měla čtvercový půdorys o hraně zhruba 11 metrů. Podobná věž stávala na Poříčí v místech, kde se také lomila hradba. V hradbách se dále nacházelo devatenáct řadových věžice, menších, čtvercového půdorysu se stranou o délce 7, 5 – 8 metrů. V hradbách byly dohromady čtyři brány, které vytvářely dvojice blokových hmot se středním průjezdem. Poříčská (Špitálská) a Horská brána patřily Starému Městu, aby vnitřní část města měla vždy volný vstup. Novému Městu sloužily především dvě horní brány. Na konci Koňského trhu (Václavského náměstí) to byla brána svatého Prokopa, neboli brána Koňská. Nejdůležitější však byla brána položená nejvýše, brána svatého Jana, neboli Svinská – ústila z Ječné ulice (v místech dnešního náměstí I. P. Pavlova). Dle starých vyobrazení byla odlišná od ostatních novoměstských bran, ale velmi se podobala vyšehradské bráně Špičce. Podobně jako vyšehradská brána byla vytvořena ze dvou podélných bloků, které uzavíraly střední vstup. V horních partiích vrcholila hrázděným ochozem, na hranách doplněným polygonálními věžičkami s převýšenými stanovými stříškami. Směrem ven z města se pod hradbami nacházel příkop. S příchodem změny vojenské strategie dobýv ání měst v průběhu třicetileté války vznikla potřeba upravit i hradby novoměstské. V polovině 17. století prošly první barokní úpravou, na kterou navázaly další. Kromě již zmíněného úseku nad Nuselským údolím byly Karlovy hradby lemující Nové Město pražské zbourány v roce 1875. Nejstarší opevnění Vyšehradu máme doloženo z doby před vládou Břetislava I., který v 60. letech 11. století nechal nahradit (pravděpodobně) původní, tvořené valy z nasucho naskládaných kamennů. Karlova přestavba hradeb pokračovala v Břetislavově snaze opevnit celou vyšehradskou ostrožinu. Během dvou let byly postaveny hradby s vysokými zdmi a několika pevnými věžemi. Karlova snaha zapojit Vyšehrad do uzavřeného komplexu pražských měst narazila na odpor místní kapituly, avšak odpor členů kapituly byl marný, neboť pro Karla znamenal opevněný Vyšehrad důležitý opěrný bod pro ochranu Prahy z jižní strany. Z bran zůstalo do dnešních dob zachováno torzo jihovýchodní brány zvané Špička. Ve své době spíše připomínala pevnost. Jako mohutný obranný prvek byla věž postavena v nejslabší části opevnění, kde se na vyšehradskou ostrožnu napojovala (sic oddělena příkopem a padacím mostem) táhle se zvedající pankrácká šíje. Brána s průjezdem zakončeným gotickým lomeným obloukem (zachovány jsou výběhy žebrové klenby středního průjezdu) byla komponována jako trojdílná stavba. Prostřední část připomínala samostatnou hranolovitou věž s podsebitím, které bylo vysazeno na krakorcích. Podsebití doplňovalo devět štíhlých věžiček umístěných nad polygonálními arkýři. Shodné boční nižší části věže byly zakončeny cimbuřím. Věž byla téměř dokonalou kopií Svinské brány z novoměstských hradeb (viz výše). Podle této brány byla vytvořena budova bludiště, které se nachází na Petříně. Od Špičky se hradba táhla směrem na jih nad údolím Vltavy, její pevnost zaručovaly hranolové věžice. První věžice, vzdálená od Špičky 60 metrů, byla z pochopitelných důvodů jednou mohutnějších věžic, neboť stála v místě zalomení hradeb. Připomínala hradní věž, horní část zdobilo cimbuří. Podobnou mohla být věžice v dalším místě zalomení hradeb, u královského paláce. Severní část vyšehradského kopce měla být bez hradeb, neboť případné dobývání znemožňovaly mokřiny v údolí a strmá skála. Navíc se propojením vyšehradských a novoměstských hradeb ocitla severní strana Vyšehradu součástí vnitřku města, odkud by případné nebezpečí nemělo hrozit. Avšak na konci 14. století se s menšími hradbami a s branou, zvanou Jaruzalemskou, setkáme. Nejspíše však byla obě stavební díla započata až v době panování Karlova syna Václava. Tyto hradby a brána byly poničeny za husitských válek. Podobně jako v případě novoměstských hradeb se nová kapitoly vyšehradského opevnění začala psát v době třicetileté války. Další velké úpravy probíhaly v polovině 18. století a následně i ve století 19.