Jiné památky


Vyšehrad - Národní kulturní památka Vyšehrad

Vyšehrad - Národní kulturní památka Vyšehrad

V českých pověstech hraje Vyšehrad důležité, ba možno říci, že nejdůležitější místo. Na rozdíl od pověstí však o nejstarší historii Vyšehradu na rozdíl od jiných míst staré písemné prameny (jako například legendy ze života svatého Václava a svaté Ludmily) mlčí. Pevnost na vyšehradské skále je prvním pevným hradištěm, odkud bájná kněžna Libuše věští hlavnímu městu slávu hvězd se dotýkající, odsud zakládá Pražský hrad.

Realita se však v hrubých rysech vymyká výjimečnosti. V lokalitě Vyšehradu je možno doložit osídlení již z doby neolitu. Archeologové odhalili velké množství nálezů z období kultury nálevkovitých pohárů a sídliště z doby řivnáčské kultury. Odhaduje se, že zde kolem roku 2 500 před naším letopočtem mohlo stát opevněné hradiště, podobné jako na mnoha jiných lokalitách Pražské pahorkatiny. Na východě táhlého vyšehradského hřebenu můžeme nalézt osídlení z 9. století. Novým nálezem, který podtrhuje výjimečnost Vyšehradu, avšak jiným směrem než dokládají staré pověsti, je doložení stavby kostela východního typu pod bazilikou svatého Vavřince, která je datována k roku 990. Jedná se o nejrozsáhlejší stavbu v dané době na území Čech. Tato bazilika byla nejspíše zbořena za doby vlády knížete Vratislava v 70., nebo 80. letech 11. století. Zároveň se odhalil další z dílků mozaiky, která naznačuje východní orientaci raně středověkého Vyšehradu. Další reálnou stopou je nález denárů z přelomu 10. a 11. století. První písemnou zprávou potvrzující existenci Vyšehradu je záznam datovaný k roku 1003 –v Kosmově kronice je zpráva popisující přepadení knížete Jaromíra muži z rodu Vršovců; zraněného Jaromíra dovezl jeho věrný sluha Dovora právě na Vyšehrad. V této době je Vyšehrad již opevněn, neboť během vpádu Boleslava Chrabrého do Čech není dobyt.Vyšehrad se dle saského kronikáře Thietmara (Dětmara) stává místem, odkud zazní zvony svolávající Čechy za účelem vyhnání Poláků z města a ze země. Tato zpráva svědčí o faktu, že na vyšehradské skále muselo stát několik kostelů. V době konfliktů mezi Přemyslovci a Slavníkovci odchází Boleslav II. na Vyšehrad, zdá se, že se zde cítil bezpečněji. S nástupem knížete Vratislava II. začíná slavné vyšehradské období.Panovník, který se ocitl ve sporu s pražským biskupem, bratrem Jaromírem (Gebhardem), opustí Pražský hrad a přesídlí na Vyšehrad. Zároveň zde nechá vybudovat exemptní kapitulu podřízenou jen Římu, tedy vymykající se pravomocem pražského biskupa. Kapitulu obdaří bohatou fundací, k roku 1088 se uvádí, že probošt se dvanácti kanovníky měli k dispozici 66 vesnic. Pochopitelně se na vyšehradském vrchurozeběhne stavební činnost, to jak v oblasti sakrální, tak i profánní architektury. Stavební rozmach vyvrcholí za Soběslava I. V prostorách dnešní Národní kulturní památky Vyšehrad kvetlo klasické středověké město. Hlavní Vyšehradskou ulici lemovaly domy s obchody obchodníků z různých končin Evropy, stálo zde několik židovských zlatnictví a údajně zde byla i velká prostora pro konání trhů. Hned za hradbami směrem k dnešní Pankráci pokračovalo husté osídlení směrem ke dvěma osadám, dobově zvanými Psáry (též Psáře) a Krušina. Další husté osídlení vznikalo v oblasti dnešní Vratislavovy ulice pod názvem Podvyšehradí. Nejstarší zachovalou stavbou je rotunda svatého Martina, která je v písemných pramenech uváděna na počátku 14. století. Během archeologického průzkumu byl v těsném sousedství rotundy objeven hřbitov z 12. a 13. století. Další památkou z předkarlovské doby je bazilika svatého Vavřince, dnes zazděná v barokním základu rezidence v Soběslavově ulici.Jedná se o nejstarší stavbu typu clunijského reformního hnutí (tzv. hirsaurský typ) na našem území. Za zmínku stojí fakt, že zdivo hlavní i příčné lodi má sílu 96 centimetrů, což je stejný údaj jako tloušťka zdi u rotundy. Bazilika však byla více než třikrát delší (cca 20,2 metrů), než je průměr rotundy (6,5 metrů). Další stavbou byl (pravděpodobně farní) kostel svatého Klimenta, který byl zničen za husitských válek. Nejdůležitější stavbou pak byla bazilika svatého Petra a Pavla. Tato stavba byla budována současně se Spytihněvovou bazilikou na Pražském hradě někdy v rozmezí let 1070 – 1090. Dokončena však byla dříve. Jednalo se o trojlodní baziliku. Kromě těchto nezpochybnitelných staveb lze předpokládat v rámci areálu ještě dvě až tři církevní stavby. Z dobových pramenů jsou doloženy například kaple svaté Máří Magdalény, kaple svaté Markéty a kostelík svatého Jana Evangelisty. Tradice hovoří, že jednu z kaplí kostelíka svatého Jana Evangelisty vysvětil svatý Vojtěch. Na sklonku 11. století bylo dokončeno stavební pojetí vyšehradské akropole, vznikly dva okrsky, církevní a světský – knížecí. Významné místo si Vyšehrad udržuje až do roku 1140, kdy se Přemyslovci vrací na Pražský hrad, posledním zde sídlícím panovníkem byl kníže Soběslav I. Vyšehradské město se postupně proměnilo v kapitulní panství, které žilo vlastní (nejen) hospodářským životem. Vyšehradské opevnění – od dob krále Vratislava zde stály hradby a věže z kvádříkového kamene spojovaného maltou – Vyšehrad na konci 11. století předčil Pražský hrad. Karel IV. tyto hradby propojil s Novým Městem pražským. Karel IV. na Vyšehradě vystavěl nový gotický královský palác, byly zde postaveny budovy pro čeleď, kaple a masivní průjezdná brána zvaná Špička, z níž dodnes zůstaly základy pravého pilíře. Do poloviny 17. století se brána pyšnila svými devíti věžičkami. Návštěvníci Prahy mohou spatřit její kopii na Petříně, stráží vchod do bludiště. V rámci opevnění byl před branou vykopán příkop překlenutý padacím mostem. V případě nouze se sama brána mohla stát malou pevnůstkou. Druhá brána byla vybudována pod pahorkem a zajišťovala dopravu do města, tím se stal Vyšehrad průjezdným. Od dob královny Elišky Přemyslovny, která na Vyšehradě v proboštově rezidenci žila na sklonku života – a zde také v roce 1330 zemřela, se Vyšehrad opět dostává do středu panovnické pozornosti. Za vlády Karla IV. se Vyšehrad opět po mnoha letech proměnil v živoucí hradiště obsahující mnoho obytných budov, ba dokonce i tržiště. Proto sem byl roku 1361 zaveden vodovod. Za života Karlova syna Václava obdržel Vyšehrad radnici a byla tu postavena i škola. Vedle oprav hradeb a výstavby (či přestavby) církevních staveb došlo k přebudování knížecího okrsku v okrsek královský curia regis. O jeho podobě však máme mizivé procento písemných zpráv. Nový háv dostaly také kapitulní budovy. Panovník upravil i staré smlouvy a dohody. za Karlova života přináleželo kapitule 41 vesnic, dále kapitule přináležel výnos z ze cla v Podskalí, cla z dovezených slanečků ze starého města a existovaly i další příjmy. K doložení rozmachu kapituly za Karlovy vlády svědčí i existence několika nových kaplí v areálu proboštství, jakými byly např. kaple Božího těla, kaple svatého Petra, nebo kaple Vzkříšení Páně. Novou stavbou se stal kostelík svatého Jana Stětí, dnes zazděný v barokním opevnění. Práce pokrčovaly za života císařova i v podhradí, byly tu postaveny měšťanské domy, kostely, ale i lázně a špitál. Ve městě byl ustanoven rychtář s běžnými dobovými pravomocemi. Velký převrat v rozvoji Vyšehradu jako obce znamenaly husitské války, podhradí bylo vypáleno, stavby na vrchu pobořeny. Dle nového Karlova korunovačního řádu se Vyšehrad stal místem, odkud korunovační procesí vycházelo. Sám Karel IV. zde byl korunován 2. září 1347 českým králem. Do 12. března roku 1350 byly říšské svátosti (jako součást říšského pokladu) uchovávány v Mnichově, kam je uložil Karlův předchůdce Ludvík Bavor. Nicméně podepsáním předávací smlouvy se svátostin ujal Karel. Jeho poselstvo převezlo vzácný poklad do Čech a 21. března 1350 byly posvátné předměty a relikvie uloženy na Vyšehradě.