1357

Monumentální gotická hranolovitá věž strážící ze staroměstské strany most má výšku zhruba 47 metrů; výška pseudogotické střechy je zhruba 18 metrů. Šířka průjezdní brány činí 8 metrů. V ikonografickém programu staroměstské mostecké věže byla vyjádřena ochrana, jíž se Karel IV. i jeho nástupci těšili u zemských patronů. Architektura a sochařská výzdoba Staroměstské mostecké věže oslavila lucemburskou dynastii a nadmíru zřetelně vyjádřila ideu posvátnosti jejího pozemského panování.

Stavba Staroměstské mostecké věže začala velmi pravděpodobně krátce po položení základního kamene mostu, tedy ještě v roce 1357. Jak podle stylového rozboru celého mostu, tak na základě nápisu v triforiu katedrály svatého Víta, můžeme jasně určit autora stavby, a sice Petra Parléře. Přízemí věže Parléř dokončil v roce 1373, první patro bylo dokončeno v roce panovníkovy smrti (1378) a celá věž byla dokončena až po roce 1400. Kamenný ochoz již není dílem Parléřovy huti, vznikl až po roce 1515. Věž stojí na mostním pilíři mezi prvním a druhým mostním obloukem ze staroměstské strany mostu. Svou hmotou uzavírá prostor Křížovnického náměstí směrem k řece. Připomeňme i její ideovou hodnotu – vztak s katedrálou. Stavbu katedrály svatého Víta a Staroměstské mostecké věže nepojí jen osoba stavitele, ale také poloha – od pohledu ze Starého (ale i Nového) Města se stává nedílnou kulisou, tyčí se před Hradem a katedrálou ve své majestátnosti, zároveň je vítězným obloukem, kterým musí panovník projet během korunovační jízdy směrem na Hrad. Stává se symbolem – proto nechal Karel IV. vybudovat majestátní východní průčelí, které ho oslavuje jako císaře a vládce. Přízemí východního průčelí tvoří dvě pozemské galerie – mravoličné výjevy a erby zemí království. Horní patro, které je pročleněno hustým sledem gotického panelování, vyjadřuje sféru nadzemskou. Zde jsou umístěny sochy zemského patrona svatého Vojtěcha a oblíbeného Karlova a lucemburského patrona svatého Zikmunda. Jeden z panelů má přímo za úkol představovat katedrálu – na krajích modelu mostu na konsolách sedí na trůně z pohledu diváka vlevo Karel IV., který si prohlíží své dílo, most; zleva sedí na trůně jeho syn Václav IV. Nad prostředním sloupem mostu stojí na konsole svatý Vít, ochránce katedrály. Nad všemi třemi postavami symbolicky končí gotické okno se všemi dobovými atributy. Mezi postavami nalezneme dva erby – u Karla plamenná přemyslovská orlice a u Václava český lev. Po Karlově pravici nalezneme znak Prahy, po Václavově pravici znak moravský znak. Celý výjev ukončuje strmá gotická střecha, která se zdvihá nad ochozem a nárožními vížkami. Vrcholovou kytku zdobí socha lva, který však nestojí vzpřímeně na zadních (jako v erbu), ale s hlavou vytočenou ke Karlovi spočívá na všech čtyřech. Západní průčelí se vyslovovalo ve stejném duchu, avšak gotická výzdoba byla zničena během švédského útoku. Je otázkou, zda jako součást výzdoby západní strany zde nalezli své místo další zemští patroni, jako svatá Ludmila a svatý Prokop. S jistotou lze říci, že své místo zde měla opět socha Karla IV., tentokrát s manželkou Eliškou, kterak adoruje Panně Marii. Zachována je figurální konsola portálu s výjevem lva bojujícího s hadem. Průjezdní prostor je zaklenut na svou dobu ojedinělou síťovou klenbou, která je variantou obdobné klenby presbytáře v katedrále svatého Víta. Výzdoba pochází z doby vlády Václava IV. a symbolizuje jeho tradiční emblémy. Jestliže je stavba mostu opředena magií a most je spojen s několika legendami, svou legendu má i Staroměstská mostecká věž. Údajně stojí přesně v ose přes rotundu svatého Kříže směrem k vyšehradské rotundě svatého Martina. Věž byla opět upravována, respektive opravována po roce 1648, v souvislosti s poškozením ze strany švédského dělostřelectva během obléhání Prahy. Poškození podobného typu přineslo i Windischgrätzovo bombardování v roce 1848. Rozsáhlé opravy proběhly v roce 1854 a potom ještě za přítomnosti Josefa Mockera v letech 1874 – 80.