Na křižovatce ulic Resslovy a Dittrichovy stojí na vysoké kamenné terase gotická jednolodní, neomítnutá stavba z kamenného lomového zdiva. Jedná se o jednu z nejdéle osídlených lokalit na Novém Městě pražském.

Zderaz je malý vyvýšenina se zdrojem vody. Proto zde od raně historických dob bývala osada. Podle tak zvaného Dalimila se území nazývalo Zderazem podle hrdiny, který byl pochován u kostela svatého Petra. Vybudováním kostela svatého Václava ztratil kostel svatého Petra význam. Původní románský kostel svatého Václava pro osadu Zderaz byl vybudován v letech 1170 – 1180, patřil křížovníkům – strážcům Božího hrobu a byl vysvěcen 26. listopadu 1181. Jednalo se o jednolodní svatyni s půlkruhovou apsidou a mohutnou věží, která byla přistavěna k severozápadnímu nároží lodi. V roce 1324, když řád křížovníků koupil dům u kostela, vznikl na Zderaze špitál. Po založení Nového Města pražského se kostel svatého Václava stal farním kostelem, ke kterému byla přičleněna škola a hřbitov. Patronát nad kostelem byl i nadále svěřen křížovníkům – a ti mají pravděpodobně na svědomí, že kostel prošel gotickou přestavbou v duchu ostatních novoměstských kostelů. Když kostel na Zderaze navštívila v letech 1379 – 1382 vizitační komise, zaznamenala, že kostel je pěkně postavený. Křížovníci bohatě vyzdobili čtyři zdejší oltáře, v kostele se nacházel dostatek liturgických předmětů i knih. Nedotesané hlavice přípor u triumfálního oblouku a fragment jižní části okna při severovýchodním nároží lodi dosvědčují, že se původně plánovala stavba trojlodní, avšak během stavby (ještě v době vlády Karla IV.) došlo k přerušení práce a chór byl provizorně uzavřen přepážkou. Vnější opěráky nazančují, že během stavební pauzy stavitelé přešli na jinou vizi chápání prostoru, snad měla být loď pojata jako dvoulodní. Otázkou je, co by se v takovém případě stalo s původní románskou věží. Během jednolodní realizace prostoru byla věž zakomponována do lodi na severní straně. Gotická jednolodní stavba je zakončena chórem, sklenutým dvěma poli křížové žebrové klenby. Čistě gotický vzhled stěn s dvoudílnými okny narušuje západní průčelí, v němž nalezeneme trojdílné okno, které je navíc vychýleno z osy a doplněno dvěma sdruženými románskými okénky. Románská okénka jsou umístěna nepravidelně nad sebou při severní straně průčelí. Co se týče dvoudílných oken, na rozdíl od ostatních, v době renesance upravených, okno okno v ose chóru, na jihu nad klenbou sakristie, si zachovalo původní kružbu se čtyřlistem. Časem nezasažen zůstává i vnitřek chóru. Dodnes zde nalezeneme figurální a listové hlavice svazků přípor, hruškovou profilaci žeber – shodnými s dalšími gotickými kostely Nového Města. Na protilehlých stranách presbytáře se u triumfálního oblouku zachovaly středověké malby. Jedná se o symbolické vyjádření Panenského mateřství Panny Marie na sverní straně, výjev korunovace Panny Marie s Ježíškem v náručí, je doplněn pelikánem, fénixem, jednorožce s pannou a lvem s mládětem. Starozákonní námět stěny je zastoupen Mojžíšem před hořícím keřem, Gedeonem s rounem, Ezechielovou zavřenou branou a Áronem s rozkvetlou holí. Scény jsouodděleny bílými lištami s dnes nečitelnými nápisy. Na protější straně vyrostl v malbě Strom života, jehož větve tvoří symetricky uspořádané dvojice medailonů. Mezi medailony se proplétají větvičky s vinnými hrozny. Jednou z postav medailonu je velmi pravděpodobně Kristus, oděný v bílém, bohatě řaseném rouchu, druhá postava je oděna do šatu prostšího. U kořene stromu se odehrává scéna Zvěstování. V obou výjeve jsou vykresleni donátoři. K pokračování stavby došlo až za vlády Karlova syna Václava, který se rozhodl, že si na Zderaze upraví hrádek, zděděný po bratru Janu Zhořeleckém. V srpnu 1420 byl kostel vypálen, křížovníci pochopitelně prchli a kostel i s farou převzali kališníci. K větším opravám došlo až za vlády Rudolfa II., a to nejspíše i s jeho přispěním. Během přestavby došlo ke snížení gotických oken a byly ubourány vnitřní stěny věže. Cisař Ferdinand II. udělil opravené prostory (kostel, faru, zvonici, školu a hřbitov) a hrádek bosým augustiniánům. Kostel byl poničen během obléhání Prahy Švédy. Avšak ve druhé polovině 17. století se opět rozeběhly opravy. V roce 1699 zde vzniklo bratrstvo svaté Anny, které bylo rozpuštěno za josefinských reforem, v roce 1785 proběhlo odsvěcení kostela. I když byl kostel znovu vysvěcen v roce 1827, postupně chátral a hrozilo zřícení. Proto vznikl Spolek pro obnovu kostela svatého Václava a z iniciativy Josefa Hlávky mohla proběhnout rekonstrukce spojená s průzkumem, během něhož bylo objeveno mnoho románských prvků, jejichž podobou se inspirovali architekti při opravách. Opravy s však protahovaly, v roce 1926 zakoupila kostel církev československá a déky její snaze byl na den výročí úmrtí svatého Václava, dne 28. září 1929, kostel vysvěcen. Za zajímavost můžeme považovat, že se v kostele nachází hranolový obřadní stůl z mořeného modřínu, na němž je několik řezeb z lipového dřeva od Františka Bílka z roku 1930. Mezi řezbami objevíme v gotizujících arkádách šest významných postav české historie. Mezi praotcem Čechem, svatou Ludmilou, svatým Václavem, Janem Husem, Janem Žižkou a Janem Amosem Komenských se zakladatel a Otec vlasti Karel IV. nenachází.