V Jindřišské ulici, u křižovatky s Jaruzalemskou ulicí, se v těsném sousedství Jindřišské věže nachází kostel svatého Jindřicha a Kunhuty.

Kostel byl založen jako farní kostel Nového Města pražského - spolu s kostelem svatého Štěpána. S kostelem svatého Štěpána má svatojindřišský kostel stejnou šířku hlavní lodi, ale svatý Štěpán je kratší. Ke kostelu patřil hřbitov, zvonice, fara a farní škola. Kostel byl předán do správy křížovníkům ze Starého Města. Kostel byl zbudován z lomového neomítaného zdiva. Původně byl zastřešen stanovou střechou. Jedná se o halové trojlodí, k němuž je připojeno pětiboké presbyterium. Presbytář se skládá ze dvou obdélných polí klenutých křížovými klenbami a pětibokého závěru sklenutého šestipaprskem. Loď kostel je členěna prostými opěráky zakončenými pultíky. V západní části jižní boční lodi je vztyčena hranolová věž, v dnešní době korunována cibulovou střechou. Dvě výrazné kordonové římsy dělí věž na tři části. Po sto letech, z poloviny 15. století, jsou zaznamenány první, pozdně gotické úpravy. V roce 1529 byla k hlavnímu vstupu přistavěna předsíň. Ve druhé polovině 17. století byly přistavěny kaple svaté Barbory, Navštívení Panny Marie a svatého Lukáše. V letech 1738 – 1741 proběhla rozsáhlá barokizace, která změnila charakter gotické stavby, mimo jiné byly pilíře trojlodi pokryty umělým mramorem a podobně. V roce 1757 však kostel utrpěl pruskou dělostřelbou. Opravy proběhly až o deset, respektive dvacet let později. Hřbitov byl zrušen v souvislosti s josefinskými reformami. Na začátku 19. století získal kostel novou střech a věžní hodiny. V letech 1892 – 1898 proběhly zásadní regotizační úpravy, například byla vybourána původní zděná ostění oken a nahrazena novými kamennými s kružbami. V letech 1908 až 1909 proběhly další úpravy ve snaze vrátit kostelu původní gotický charakter, byly otlučeny omítky atd. Touto přestavbou získal kostel současný vzhled. Jindřišská věž, neboli Zvonice kostela dvatého Jindřicha, má díky Mockerově pseudogotickým úpravám vzhled věže, o které by se návštěvník mohl domnívat, že pochází ze stejné doby jako samotný kostel. Věž je však původně renesanční ze 70. let 16. století. Zavěšení zvonů bylo pravděpodobně v době dokončení kostela problematické, neboť již o sto let později se uvádí zmínka o nové zvonici. Stávala na okraji hřbitova, avšak na jiném místě, než stojí dnešní věž.