1363

Dům U Kamenného zvonu je výraznou dominantou Staroměstského náměstí. Ve skutečnosti se nejedná o dům, ale městský palác, neboli dnešní dům tvoří jen část velké rezidence a neodpovídá původnímu rozsahu.

Nejstarší písemnou zmínkou je zpráva o vlastnictví bohatým měšťanem Henslinem Pesoldem z roku 1363. Avšak hluboké románské sklepy nasvědčují, že dům zde stál výrazně dříve. Ve stejném duchu má výpovědní hodnotu východní zeď v jižním křídle. A konečně je vše patrno i z postupu, jak byla upravována výška podlah, že je původní budova staršího data, neboť nese stopy změn, když se na konci 12. století vyrovnávala plocha Staroměstského náměstí.

Za věžovou částí paláce, které stojí směrem do náměstí a byla vyzdobena reprezentativní fasádou osázena sochařskou výzdobou, se nacházelo nižší křídlo paláce. Na konsoly v nikách a pod baldachýny byly umístěny v 1. patře sochy královny a krále, jak sedí na trůnech. Doprovázely je sochy dvou ozbrojenců se štíty. Ve druhém poschodí měli v nikách stát pravděpodobně zemští patroni. Sochy z opuky byly polychromované. Niky s postranními fiálami i ozvory oken byly vroubeny strmými vimperky, zdobeny kraby a zekončené křížovou kytkou. Celý výjev nejspíše vypovídal o korunovaci Karlova otce Jana, které 25. prosince 1310 probíhalo právě na Staroměstském náměstí a během něhož došlo i k přísaze české šlechty novému panovníkovi. Na nárožní věž plynule navazovalo i jižní křídlo, které vedlo podél uličky kolem Týnského chrámu. V přízemí jižního křídla byla umístěna kaple. Na východní a severní stěně kaple se dochovaly nástěnné malby z doby Janovy korunovace. Malby zobrazují Krista se zkříženýma rukama na prsou a lehce nachýlenou hlavou. Jeho dlouhé vlasy zdobí zelená trnová koruna. Na západní straně se nachází výjevy ze života svatého Václava: příjezd na bratrův hrad, pád před bratrem. Podél oken zhlížejí savý Jakub, svatá Alžběta a další světice s korunou a plamou. Obě křídla svírala prostor zahrady. Do prvního patra nárožní věže se stoupalo šnekovým schodištěm. Sál v prním patře byl prosvětlen třemi vysokými hrotitými okny orientovanými do náměstí a dvěma směrem do ulice. Okna do náměstí byla opatřena bohatými kružbami. Na severní stěně se rozprostírá nástěnná malba. Zobrazuje velkého klečícího muže zahaleného do červeného pláště, nejspíše Mojžíše. Malba je mladší, prvděpodobně vznikla pod vlivem dvorského umění v době vlády Karla IV. Jižní křídlo skrývalo v 1. patře soukromé místnosti a oratoř. Vzhledem k přestavbám není u všech mísností přesně dešifrivat jejich účel a vybavení. Nicméně i tak můžeme konstatovat, že celý komplex byl funkčně promyšlen, což potvrzuje výjimečné postavení stavebníka. Stejnou řečí hovoří i kvalta kamenické a sochařské výzdoby: například listový a figurální dekor, který byl užit na klenebních konzolách, hlavičkách a ostění oken či na svornících, vykazuje špičkové zvládnutí realistického zobrazení jak přírodních motivů, tak lidské figury. Dle rozdílného pojetí některých prvků (např. plápolavé, plazivé, spadající listy) lze usuzovat, že se však nejednalo o jedince, ale celou dílnu, která přišla do našeho prostředí z krajů na západ od Rýna. Novinkou v našem prostředí je užití motivu čtyř listů v kruhu a ve sférickém čtyřúhelníku v kružbách oken západní fasády, nebo například účesy masek – konzol na fasádě pod sochami, které charakterizovaly výrazné vlny kolem uší, stáčené do ruličky, jak je nosili páni z dvorského prostředí na počátku 14. století. Deatilní zpracování doplňků, například u zmíněných ozbrojenců krátká dýka a delší suknice, vymezují dobu vzniku stavby na krátký časový úsek mezi lety 1310 – 1330. Zcla jistě nešlo o běžný měšťanský dům, což dokládají i výše zmíněné sochy panovnického páru. V případě domu U Kamnenného zvonu se muselo jednat o městský palác. A právě kamenný zvon zasazený do západní fasády měl promlouvat o dramatickém nástupu mladého krále Jana. Neboť signálem zvonu ze špitálního kostela Panny Marie před Týnem se podařilo vojsku krále Jana ztéci bránu města okupovaného vojsky Jindřicha Korutanského. A protože palác na Hradě, zničený požárem před sedmi lety, byl neobyvatelný, nabízela se královskému páru jediná možnost pobytu, tedy Staré Město pražské, kde se dle Zbraslavské kroniky i narodil nástupce na trůnu, Karel IV. a kde jako markrabě moravský bydlel po návratu do Čech v roce 1333. V domě své matky. Jinou otázkou je, jak dlouho manželé staroměstský palác využívali, neboť po krátké (snad) šťastné etapě soužití dojde k rozchodu a zatímco král Jan pobýval povětšinu času mimo stát, královna Eliška střídala rezidence v Mělníku, Bavorech a na Vyšehradě. Je nanejvýš pravděpodobné, že palác byl pronajímán, nebo prodán majitelům z vrstvy bohatých měšťanů, nebo nižší šlechty. Avšak se zároveň zdá, že pro tytro majitele byl provoz rezidence příliš náklakladným, neboť máme po roce 1363 doloženo jejich časté střídání. Novým majitelům přestalo vyhovovat uspořádání vnitřních prostorů, a tak postupně dochází k přestavbám, čímž na konci 14. století dojde ke zvýšení kupní ceny areálu. Například byla změněna funkce oratoře v prvním patře jižního křídla, neboť byl zřízen přechod do oratoře do nově postaveného kostela Panny Marie před Týnem. Přestavby pokračovaly po celou dobu od 15. do 19. století. V letech 1980 – 1987 proběhla rozsáhlá rekonstrukce ve snaze vrátit komplex do původního gotického stavu.