První zmínka o Jičínu je z roku 1293, kdy Jičín vlastnila královna Guta. Přesný rok založení však zůstává neznámý. Název města snad vychází z toho, že patřilo královně Jitce.

Po bitvě na Bílé hoře získal Jičín Albrecht z Valdštejna, který si místní renesanční zámek přestavěl na honosný barokní palác. Právě na jičínském zámku se později, roku 1813, sešel rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III., aby vyjednali společný postup proti Napoleonovi. Za Albrechta z Valdštejna vznikla v Jičíně jezuitská kolej, na níž působil mimo jiné Bohuslav Balbín. Roku 1866 proběhla u Jičína bitva, součást prusko-rakouské války. Z Jičína pochází pohádková postava Rumcajs, který měl být ševcem působícím ve městě a později se stát loupežníkem. Skladatel Josef Bohuslav Foerster věnoval městu vlastní kompozici, tzv. Jičínskou suitu. Město se označuje jako brána do Českého ráje. Karlův otec Jan Lucemburský Jičín vlastnil, ale prodal jej roku 1337 Vartenberkům. V první polovině 14. století, v době vlády Jana a Karla Lucemburských vznikl v Jičíně kostel sv. Jakuba Většího, dnešní kostel sv. Ignáce z Loyoly.