Podle zákoníku vydaném Karlem (později pojmenován jako Majestas Carolina) patřil hrad mezi tzv. Královské hrady.

Obec Bezděz založena při obchodní stezce (Praha-Žitava), v ní vystavěn románský kostel sv. Jiljí, později barokně upravený. Založení hradu je spojeno s Přemyslem Otakarem II. a spadá snad do 60. let 13. století. Hrad byl zřejmě již za života Přemysla Otakara II. i dokončen (= poměrně neobvykle rychlé). Po smrti Přemysla Otakara II. se hrad stal vězením jeho syna Václava (a krátce také vdovy Kunhuty, která se po svolení k účasti na pohřbu svého muže již na hrad nevrátila), oba je na hrad uzavřel Václavův poručník Ota Braniborský. Během husitských válek byl hrad v rukou katolické strany. Husité se jej – snad pro jeho pověst nedobytného hradu – ani dobýt nepokusili. Za stavovského povstání se aktuální majitel hradu (Václav z Dubé a Lipé) postavil na stranu proticísařskou, pročež byl hrad následně zkonfiskován a levně koupen Albrechtem z Valdštejna. Poničený hrad nechal Albrecht transformovat na opevněný klášter augustiniánů, posléze montserratských benediktinů. Benediktini však přicházejí až roku 1666, dlouho po Albrechtově smrti. Roku 1785 byl klášter zrušen Josefem II. Od začátku 19. století je Bezděz zříceninou. Hrad Bezděz byl jednou z inspirací básníka Karla Hynka Máchy.

Za vlády Jana Lucemburského hrad vlastní Hynek Berka z Dubé, který také založil obec později označovanou jako Bělá pod Bezdězem. Karel IV. získal hrad brzy po začátku své vlády roku 1348 do svého vlastnictví. Karlův zákoník Maiestas Carolina uvádí Bezděz jako nezastavitelný královský majetek. Karel na hradě s oblibou pobýval, a to v letech 1351, 1352, 1357 a 1367. O hrad se poté přeli Karlovi synové Václav a Zikmund. Václav jej za pomoc právě proti Zikmundovi věnoval moravskému markraběti Prokopovi. Zikmund hrad obléhal a nakonec po 9 měsících získal.