Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto.

Nový Jičín vznikl ve druhé polovině 13. století. První dochovaná zpráva o městě se datuje k roku 1313. Patřil tehdy pánům z Kravař, kteří jej vlastnili až do roku 1434. Město bylo dobyto husitským vojskem. Roku 1503 město postihl velký požár, tím ničivější, že město do té doby bylo převážně dřevěnné. V 16. století vlastnili město Žerotínové, kteří provedli renesanční úpravy. Roku 1558 se Nový Jičín vykoupil z poddanství – stal se městem komorním. Na královské město byl povýšen roku 1620 Friedrichem Falckým. V 17. století město kromě útrap třicetileté války (např. roku 1643 vypleněno Švédy) dvakrát postihla morová rána. Za podíl na stavovském povstání se město stalo opět poddanským a bylo darováno jezuitům. Marie Terezie vyhlásila Nový Jičín svobodným municipálním městem. Jan Lucemburský roku 1313 městu udělil právo vybírat mýto a clo. Výnos byl patrně využit (mimo jiné) na stavbu kamenných hradeb. Ke konci vlády Karla IV. vznikl v Novém Jičíně městský hrad. Jan I. z Kravař, majitel Nového Jičína, působil na dvoře Karla IV. Roku 1373 získává Nový Jičín od markraběte Jana Jindřicha právo výročního trhu.