Hrad vlastnil v letech 1382 až 1396 markrabě Jošt Lucemburský, synovec Karla IV.

Bouzov byl postaven na konci 13. století. Na přelomu 13. a 14. století vlastnil obec později označovanou jako Bouzov „Búz z Búzova“. Od počátku 15. století drželi Bouzov pánové z Kunštátu a Poděbrad, na Bouzově se možná dokonce narodil budoucí král Jiří z Poděbrad. Roku 1558 hrad zachvátil ničivý požár. Obnova byla dokončena až v době začátku třicetileté války. Za třicetileté války se z hradu Bouzova stala pevnost a vězení, v němž byli drženi zajatí Švédové. Roku 1696 získal Bouzov řád německých rytířů, kteří hrad vlastnili až do roku 1939. Od roku 1945 pak hrad náleží státu. Evžen Habsburský, velmistr řádu německých rytířů, provedl v letech 1895-1910 rozsáhlou přestavbu hradu do současné podoby vedenou architektem Georgem Josephem von Hauberrisserem. Cena přestavby se vyšplhala přibližně na 20 miliónů zlatých.

Za vlády Jana Lucemburského vlastnil Bouzov první známý majitel: Búz z Búzova (v letech 1317-1339). V letech 1382-1396 vlastnil hrad markrabě Jošt Lucemburský, za jeho držby bylo k hradu přistavěno předhradí – hrad byl řádně opevněn. Boček z Kunštátu a Poděbrad, jehož rod od roku 1414 Bouzov vlastnil, byl královským číšníkem Karla IV. Jeho syn, Boček II. byl ještě Karlem IV. jmenován nejvyšším komorníkem. Ten byl nejprve součástí panské jednoty, která dokonce dvakrát zajala Karlova syna Václava IV., když však chtěl vládu v Čechách získat druhý Karlův syn Zikmund, postavil se Boček na stranu Václavovu, za což byl jmenován nejvyšším zemským písařem. Boček také podepsal protestní listy proti upálení Mistra Jana Husa. Hrad Bouzov Boček získal roku 1414.