Město Stříbro se nachází zhruba 30 kilometrů západně od Plzně. Městem prochází Panevropská cyklotrasa (Véloroute paneuropéenne), která kopíruje evropskou silnici E30, známou též jako Via Carolina a vede z Prahy do Paříže. Jan Lucemburský i jeho syn Karel IV. byli schopni vykonat tuto cestu v sedle za 15 dní. Císař Karel prý po této cestě (takže i přes Stříbro) putoval 52x.

Na rozdíl od ostatních královských měst máme z období 13. a 14. století o Stříbře velmi málo přesných informací. První písemnou zmínkou o městě je rok 1275, avšak tou dobou již město na nerovném svahu nad řekou Mží nejméně 25 let stálo. Informace se týká těžby stříbra v nedalekých dolech. Někdy v této době v obci vzniknou klášterní komplexy křížovníků a minoritů a do konce 13. století ještě klášter dominikánů. Ve městě budou postaveny dva (neklášterní) dva kostely. Záhadnou je existence jakéhosi královského zámku, na kterém zcela bezpečně bydlel král Zikmund Lucemburský v roce 1422 a o který se o čtyři roky později bojovalo. Další potvrzená zpráva je až z doby třicetileté války, kdy je ve městě připomínán jakýsi panský dům. Dnes stojí na tomto místě škola. Podobnou otázkou je, zda za Lucemburků stával ve Stříbře most. Ten současný – historický renesanční most byl postaven v letech 1550 – 1560. Vzhledem k faktu, že stezka do Norimberka byla velmi živá, můžeme předpokládat existenci nějakého dřevěného předchůdce. Na stranu druhou můžeme snadno doložit, že Lucemburkové měli o osud města velký zájem. Během jejich vlády získalo hradby, které doplňovaly dvě brány, Horní – Chebská a Dolní – Pražská. Torza hradeb z lomového kamene jsou uchovány v parku. Bývalá polokruhová bašta tvoří základy domu číslo popisné 393. Některé zdroje však uvádí, že hradby stály kolem města již od 13. století a za Lucemburků byly jen opraveny a doplněny. Stříbro bylo na jihozápadě území českého státu zmiňováno jako druhé nejvíce prosperující město po Plzni, velikostí bylo až čtvrté. V roce 1337 získali stříbrští obyvatelé právo volit si městskou radu a řídit městský soud. Císař Karel IV. udělil městu právo odúmrtí a právo Starého Města pražského. Za jeho syna Václava bylo Stříbru uděleno právo popravy. Město se stalo ručitelem v roce 1773, kdy se Karel IV. zavázal bavorskému vévodovi Štěpánu II. a Otovi Braniborskému. Náhradou za získané Braniborsko jim vyplatit 100 000 zlatých. Děkanský kostel Všech svatých je výraznou dominantou jižního svahu. Není však původním. Byl postaven až v roce 1565 na místě gotického jednolodního kostela z lucemburské doby. Vysoká věž stojí pravděpodobně na základech věže původní, která však byla starší než samotný kostel, sloužila jako hláska. V roce 1367 je poprvé zmiňován gotický kostel svatého Petra, jehož stavba se klade k roku 1300. Nad pravoúhlým presbytářem se klene hrázděný štít. V presbytáři můžeme na jižní a východní straně spatřit úzká hrotová okénka. V severní zdi kostela pak úzké okno, které sloužilo jako střílna. Kostel prošel rozsáhlou renesanční přestavbou. Klášterní kostel minoritů svaté Máří Magdaleny vytváří dominantu při pohledu od východu. Nejedná se však o původní stavbu, která byla zničena. Na základech gotického kostela vyrostla v první polovině 18. století barokní stavba. Barokní přestavby se dočkal i klášter, který byl však v roce 1785 zrušen.