Město Strakonice bylo vybudováno na soutoku řek Otavy a Volyňky. Pro turisty je známo dudáckými festivaly a je považováno za bránu do jižní části Šumavy.

Nejstarší zmínkou o Strakonicích je listina krále Václava I. z roku 1235, ve které hrad zmiňuje. Další zmínkou je antidatovaná listina z roku 1243, ve které Bolemila, manželka Bavora I., daruje vsi v katastru dnešního města řádu johanitů. V roce 1318 se Bavor III. zapojil do odboje českých šlechticů proti králi Janu Lucmburského – co se týče vztahu Bavorů a Lucmburků, jedná se o výjimečné vystoupení, spíše vynucené vazbami na ostatní šlechtické rody. Rozhodně nemělo nic společného s řádem johanitů, kterému Jan i Karel vyjadřovali přízeň. Roku 1358 potvrdil v norimberku císař Karel IV. majetek i privilegia komendy a špitálu ve Strakonicích. Strakonický hrad byl založen v první čtvrtině 13. století, od roku 1225 začali svou část budovat johanité. Dodnes může návštěvníka ohromit velkolepá rozloha a složitost hradu – která vyplývá z jeho podvojné funkce, jednalo se o sídlo johanitů i a zároveň i rodu Bavorů. Dominantou hradu je věž zvaná Rumpál. Obraná věž byla součástí opevnění hradu již za Bavora II., její dokončení se datuje k roku 1270. Věž byla přístupná pouze z hradního paláce. vstupní místnost je zaklenuta žebrovou klenbou. Z této místnosti, haly, se stoupá vzhůru točitým schodištěm v síle zdiva do dalšího patra a na ochoz pod vyzděnou helmici ve tvaru osmibokého jehlanu. V komendě johanitů se nachází soubor nástěnných maleb, nejrozsáhlejší soubor, jaký se zachoval na sever od Alp. V letech 1320 – 1330 dva malíři pokryli vnější stěny ambitu christologickým cyklem – pozval je Vilém III. Bavor, který měl úzké styky s pražským dvorem. Výjevy jsou v každém štítovém poli rozděleny do třech pásů a mohlo jich být přes šedesát. Jedná se o výjevy z Kristovy činnosti ve Svaté zemi – vzhledem k funkci řádu je důrazněno zázračné uzdravování. Od obou mistrů jsou i další výjevy v kapitulní síni komendy, v severním i západním křídle ambitu, kde nalezneme pašijové výjevy. Se strakonickou komendou je spojeno výjimečné sochařské dílo, tak zvaná Strakonická madona, vyhotovená kolem roku 1300. Dnes se však nachází v Národní galerii. Jedná se o vysokou postavu zdůrazňující tuhost a uzavřenost pojetí. Oproti určité strnulosti postavy matky působí nemírně lidsky gesto dítka, které laská matku pravou rukou pod bradou. Umělecký vzor madony můžeme hledat v Remeši. Kostel svatého Václava je druhou nejstarší stavbou města, hned po hradu. Hřbitovní kostel se původně nacházel ve vsi Lom, stojící nedaleko strakonického hradu. Založil ho Bavor III. mezi lety 1300 – 1310. Nejstarší částí kostela je dnešní sakristie, která před dokončením kostela sloužila jako kaple. Oůvodně farní kostel se během rozvoje města stal kostelem hřbitovním. Dnešní podobu získal v době baroka. Kostel svatého Prokopa stojí na východě skalního ostrovu, na kterém se vypíná strakonický hrad. Jako kostel svatého Vojtěcha byl postaven ještě v románském stylu v první polovině 13. století. Zatímco loď kostela, která byla zaklenuta až na počátku 16. století, má gotický charakter, vzhled věže zůstal původní. Původně byl panským kostelem, avšak po předání hradu johanitům v letech 1243 se stal kostelem klášterním. Pravděpodobně v této době se mění zasvěcení. Z původní stavby zůstala jen západní část, především prostorná kruchta. Johanité ke kostelu přistavěli čtyřicet metrů vysokou věž a začali s přestavbou již goticky pojatého presbytáře. Raně gotický kostel byl dokončen do nástupu Lucemburků na trůn. V roce 1402 získali johanité celý komplex hradu, hrad se stal sídlem velkopřevorství, a proto bylo započto s rozšířením stávajícího kostela. K dalším stavebním úpravám došlo na počátku 16. století a úpravy pokračovaly až do století osmnáctého.