Vlašim, rodiště Karlova důvěrníka a rádce, českého arcibiskupa a kardinála Jana Očka z Vlašimi.

Město Vlašim se nachází v oblasti Vlašimské pahorkatiny. Městem protéká řeka Blanice a ohraničuje je ústí říčky Orliny do Blanice na západě a ústí Boreckého potoka do Blanice na východě. Vlašim se nachází asi 15 km západně od Zruče nad Sázavou, necelých 40 km jihozápadně od Kutné Hory, 19 km jižně od města Sázava, 37 km severovýchodně od Tábora, 17 km jihovýchodně od Benešova a přibližně 55 km jihovýchodně od historického centra hlavního města Prahy. Ve Vlašimi v současnosti žije necelých 12 000 obyvatel.

Z Vlašimi pocházel pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi. Jan Očko byl od čtyřicátých let 14. století blízkým spolupracovníkem nejprve markraběte a poté i krále a císaře Karla IV. Stal se dokonce jeho rádcem a důvěrníkem. První věrohodná zmínka o Vlašimi se datuje k roku 1320, městečko Vlašim bylo v té době nakrátko rozděleno na městečka dvě. Na počátku 14. století je na místě Vlašimi doložena existence hradiště a zbudování tvrzi na ochranu brodu přes řeku Blanici. Vlašim vlastnili pánové z Vlašimi, označující se později jako z Jenštejna. V 15. století Vlašim získali Trčkové z Lípy, za jejichž éry se však panství propadlo do dluhů. Roku 1580 byla Vlašim povýšena na město. Dluhů se Vlašim pokoušeli v 17. století zbavit Vostrovcové z Kralovic, zapojení však do stavovského povstání, pročež majetek aktuálního pána z Kralovic propadl koruně – ztratil tedy i Vlašim. Třicetiletá válka znamenala pro Vlašim plenění a vypálení od švédské armády. V 18. století město získala knížata z Auerspergu, dlící ve Vlašimi až do konce druhé světové války.