Žebrák, dnes zřícenina s rozhlednou v původním bergfritu, v Karlově době významná přestupní stanice při cestách do Říše vzhledem ke své poloze na stezce z Prahy do Norimberka.

Zřícenina hradu Žebrák se nachází na ostrohu z křemencového valu nad soutokem Pekelského a Stroupinského potoka na okraji Křivoklátských lesů v berounském okrese. Zřícenina stojí asi 15 km jihozápadně od Berouna, 40 km severovýchodně od Plzně, 25 km severně od Příbrami a přibližně 44 km jihozápadně od Prahy. Kolem hradu vede turistická trasa červené značky, nedaleko pod hradem je rozcestí, k němuž vedou i trasy zelené, modré a žluté značky.

Hrad Žebrák ve 14. století získal do držení český král a Karlův otec Jan Lucemburský pro jeho polohu na stezce z Prahy do Norimberka. Jan hrad získal roku 1336 výměnou za budyňské panství. Za držby Karlova bratra Jana Jindřicha, Karla IV. i jeho syna Václava IV. proběhla přestavba a rozšíření hradu. Oba panovníci zde s oblibou pobývali, Karel IV. zejména při cestách do Říše, ovšem jen do doby, kdy mu zde zemřel prvorozený syn Václav, poté již hrad Žebrák nenavštívil. Václav IV. na Žebráku často pobýval až do roku 1395, kdy hrad vyhořel, a Václav se proto rozhodl pro výstavbu blízkého Točníku. Žebrák je starší z kdysi nejmajestátnějšího souhradí Království českého. Hrad byl postaven při obchodní stezce do Norimberka ve 13. století Oldřichem Zajícem z Valdeka. Zlatá éra hradu nastala za Karla IV. a jeho syna Václava IV. Roku 1395 však Žebrák vyhořel, pročež byl vystavěn blízký Točník. V době husitských válek hrad přestál husitské obléhání. Ještě v průběhu 15. století byl opraven a silněji opevněn, ale již v polovině 16. století nebyl obýván. Zřícenina hradu byla rekonstruována ve 20. století, z bergfritu se stala přístupná rozhledna.